Říká se, že když se reálný svět zahalí do tmy, lidská mysl si dokáže vytvořit svůj vlastní, zářivý úkryt. Pro mě se takovým útočištěm stala tvorba detektivek o brilantní dedukci Sherlocka Holmese z dob viktoriánské Anglie. Mezi řádky detektivek našla má duše bezpečný pristav – ten, který mi osud v reálném životě na čas odepřel.
Můj skutečný svět se v posledních měsících scvrkl do chladných nemocničních chodeb a smutných tichých pokojů. Právě v jednom z nich jsem i teď, s tělem vážícím pouhých 38 kilogramů, píšu tyto řádky. Moje tělo vede souboj na několika frontách najednou – s dlouhodobou revmatoidní artritidou, svalovou spasticitou a vykloubenými prsty obou rukou, k nimž se v lednu nečekaně přidal závažný karcinom prsů s metastázi v plicích.
Tato dlouhá zdravotní bouře mi postupně vzala veškeré úspory i jistotu. Když mi před 6 lety úřady zamítly invalidní důchod, zůstala jsem bez práce, bez systémové podpory a bez možnosti se o sebe kvůli bolestem finančně postarat. V té chvíli mi zbyla jediná věc, kterou žádná nepřízeň osudu nedokázala zlomit – touha psát příběhy.
Uprostřed sterilního nemocničního ticha, mezi kapačkami a vyšetřeními, se tak zrodilo přes sto detektivních příběhů se Sherlockem Holmesem. Každý napsaný pribeh je pro mně lékem a důkazem, že ve mně stále žije dobrodruh, nikoli jen pacientka.
Tyto příběhy vám chci nabídnout jako poděkování a jako posla naděje. Zvu vás také ke společné tvorbe – pokud máte tajuplný námět nebo neotřelou zápletku, napište mi ji do komentářů a já ty nejzajímavější s radostí vetkám do nových příběhu. Nové kapitoly budu zveřejňovat v záložce *Aktuality*, první část případu vždy v neděli, rozuzlení ve středu.
