Podpořili jste vydání knihy o HPO a pomohli šířit naději!

Mé jméno je Anna Weissmannová, aktuálně je mi sedmnáct* a jsem studentkou gymnázia. 

Ale hlavně jsem dívka, která chce světu říct svůj příběh – příběh naděje i v těch nejtemnějších časech. A to pomocí své knihy – Na prahu naděje. Kniha už je skoro dopsaná, moc ráda bych jí na podzim tohoto roku vydala, ale k tomu potřebuji Vaši pomoc. Tisk knihy není levná záležitost a proto, jsem se rozhodla touto sbírku poprosit o přispění na tisk mé knihy. 27 tisíc korun bych použila na tisk a zaplacení grafika a editora. 

* Vzhledem k mí nezletilosti peníze budou zaslány na účet mého zákonného zástupce a poté použity na tisk knihy.

Bylo mi 12 let, když se u mě projevily první příznaky těžké deprese, hodně rychle to přešlo do opravdu vážného stavu a já absolutně nechápala, co se to se mnou děje. Cítila jsem se osaměle a nepochopeně. V následujících letech jsem si prošla peklem na zemi. Moje nyní již pojmenovaná nemoc – hraniční porucha osobnosti (HPO) – mě několikrát zavedla na tenkou hranici mezi životem a smrtí. Byla jsem opakovaně hospitalizovaná na psychiatriích, vyzkoušela jsem spoustu psychiatrických léků, prošla jsem si mnoha hodinami terapií…  

Spoustu lidí nevidělo v mém životě šanci na zlepšení, někteří odborníci mi přímo řekli, že už prostě neví, jak mi pomoct, byla jsem až moc komplexní dětský psychiatrický případ. Lidé v mém okolí nevěděli, jak se mnou komunikovat, cítila jsem se nepochopeně a měla jsem pocit jako by má diagnóza byla rozsudkem smrti. 

Před půl rokem jsem skočila na dětském ARO v kómatu po svém posledním pokusu o sebevraždu. Jen díky velkému štěstí jsem se vzbudila bez větších následků. Uvědomila jsem si, že něco se musí změnit, protože jinak už příště nemusím přežít. V hlavě mi běžela jedna myšlenka – Přece takhle netrpím zbytečně. Chci tu bolest, temnotu, kterou jsem si prošla přeměnit v světlo a naději pro ostatní. Chci ostatním jít příkladem, že může být lépe, že nejsou sami, že naděje existuje. Chci zbořit stigma ohledně hraniční poruchy osobnosti.  

Hraniční porucha osobnosti, kterou někteří nazývají “rakovinou duše” je jedna z nejbolestivějších a nejvíce stigmatizovaných psychických poruch. Hraničáři jsou často popisováni jako manipulativní, neléčitelní, až moc komplexní a problémový pacienti. Chybí nám pochopení, a to je potřeba změnit. Je potřeba světu ukázat, že nejsme ztracené případy, jsme také lidské bytosti, jako každý jiný. Léčba existuje a je možné žít spokojenější život. 

A tak jsem se pustila do psaní své knihy. Knihy, plné reálných útržků z mých deníků, kreseb, mého příběhu, ale i příběhů jiných lidí trpících HPO, a mnoho dalšího. Já teď už vím, že je šance na zlepšení, že existuje naděje, a to je ta zpráva, kterou chci šířit dál. 

Více podrobností o mě a knize Na prahu naděje naleznete na mém instagramovém účtu – @stin.me.knihy

Všechny peníze, které by se vybraly nad rámec mého cíle (27 000 Kč) by poputovaly neziskové organizaci “Nevypusť duši”. 

Co o sobě říká tým Nevypusť duši? 

Jsme nestátní nezisková organizace, přinášíme prevenci v péči o psychiku, šíříme praktické a ověřené informace a usilujeme o to, aby se konverzace o duševním zdraví stala součástí běžného života moderní společnosti, ve které se nikdo nestydí říct o pomoc. Ve spolupráci s veřejnými institucemi také dlouhodobě prosazujeme systémové změny v oblasti péče o duševní zdraví. 

Zdroj a více informací – nevypustdusi.cz