V Děčíně, kde se Vladimír narodil a žije se svou rodinou, ho znají především jako laskavého a vzdělaného člověka, duchovního Církve československé husitské, vikáře ústeckého vikariátu, nebo jako pořadatele filmového festivalu Jeden svět a organizátora mnoha charitativních sbírek. Především je ale otcem dvou malých dětí, pětileté Bětky a tříletého Matouše, které vychovává se svou manželkou Hankou.
Vladimír je velmi aktivní v mnoha směrech nejen v ČR, ale i v zahraničí. Je národním koordinátorem Světové společnosti pro křesťanskou meditaci v ČR, v komunální politice se věnuje především tématům prevence kriminality a bezpečnosti, k tomu učí angličtinu, cvičí karate.
Život celé jeho rodiny se z minuty na minutu změnil před dvěma týdny. V rámci karatistické akce Gasshuku se v Prachaticích chystal ke zkouškám na druhý DAN. Odcvičil bez problému základní část, ale v polovině další části se mu udělalo nevolno, a šel si odpočinout. Nikdo nepředpokládal, že by se mohlo dít něco závažného. V tom okamžiku se ale Vladimírovi zastavilo srdce. Ostatní karatisté a trenéři naštěstí neváhali a okamžitě zahájili resuscitaci, ve které pak pokračovali i po příjezdu záchranářů, kterým se podařilo obnovit srdeční činnost až po více než třiceti minutách rozšířené resuscitace. Následoval letecký převoz do nemocnice v Českých Budějovicích, kde se probudil až o den později.
Nejdříve se jeho blízkým ulevilo, že je vůbec živý. Postupně ale začalo všem docházet, že jeho stav je opravdu vážný. Co bude dál, si nikdo neumí představit, a ani lékaři na to jasnou odpověď nemohou dát. Nikdo zatím nepřišel ani na to, co a proč se vlastně stalo, žádná vyšetření příčinu neobjasnila. Zdravý, mladý člověk, sportovec, vegetarián, který denně medituje, prostě to vůbec nedává smysl.
Vladimír se teď potýká s těžkými následky difuzního posthypoxického postižení mozkové kůry. Není schopen samostatného pohybu, rozvinula se spasticita, v podstatě nemluví, v lepších dnech se daří alespoň minimální komunikace, spíše očima, přikývnutím. Jsme si ale jistí, že tam uvnitř to je pořád Vláďa, který poznává své blízké.
Po dvou týdnech v Českobudějovické nemocnici, do které to mají jeho nejbližší 4 hodiny cesty, byl převezen do nemocnice v Ústí nad Labem. V plánu jsou další vyšetření a implantace srdečního defibrilátoru pro případ, že by se srdce zase rozhodlo stávkovat. Z člověka v nejlepší kondici je ze dne na den pacient, který je zcela odkázaný na péči zdravotnického personálu a čeká ho velmi dlouhá a náročná rehabilitace, při které se bude muset naučit i ty úplně nejzákladnější věci znovu.
Vladimír zajišťoval svými četnými aktivitami většinu příjmů celé rodiny, protože Hanka začala teprve nedávno znovu pracovat po rodičovské dovolené. Mají tedy teď i starosti o to, jak pokrýt běžné životní náklady a zároveň jak budou financovat vše, co bude potřeba v době rehabilitace.
Proto jsme Hance nabídli pomoc s organizací sbírky, která by je měla zbavit aspoň existenčních starostí a pomoci Vladimírovi, aby mohl využít opravdu úplně vše, co mu může v jeho cestě ke zlepšení pomoci.
Aby se mohl co nejdříve vrátit domů a být se svou rodinou.