Jsem z dvojčat a narodili jsme se ve 36.týdnu akutním císařským řezem. Za 3dny po narození můj bratříček zemřel a to na celkové selhání organismu.
Já byl zdravé, klidné a spící miminko. Jak jsem rostl, tak si maminka všimla, že moje hlavička je stále větší a větší oproti tělu. Začal jsem být hlídaný, navíc jsem nechtěl lézt a přidávali se další problémy. Proto jsem chodil na rehabilitace, ale tam jsem moc plakal a vše odmítal. Nakonec jsem lezení zvládnul v 10.měsících,nelezl jsem tak, jak bych měl, ale lezl jsem a v 16.měsících jsem už zkoušel chodit. Poté nastal další problém…nechtěl jsem mluvit, sám papat a odložit plenku. A proto se to začalo řešit s mojí doktorkou. Momentálně jsou mi 4roky a řeknu jen pár slov, ale nedokážu složit sousloví, mluvím svým žargonem a nikdo mi nerozumí. S jídlem mám taky potíže. Najím se rukama (i polévku),ale pak mi maminka musí dopomoct dojíst jídlo. Stále mám plenku a i přes to, že jsem se snažil, nejde mi to a pak jsem naštvaný, ubližuji si. S oblékáním mám také veliké potíže, hygiena a zoubky jsou pro mě veliká neznámá a maminka to musí dělat za mě. Rád bych mamince řekl, co zrovna chci, ale není mi rozumět, tak jsem naštvaný, pláču, ubližuji sobě a lidem okolo. Chodím ke specialistům a také beru léky, abych překonal svůj hněv. Logopedii mám zatím posunutou, protože se nedokážu soustředit a spolupracovat.
