„Ahoj,
podle psí občanky se sice jmenuju Oliver, ale pro kamarády jsem Olík a pro mamku s taťkou Olíček. Jsem středně velký chrt plemene whippet a před pár dny jsem oslavil devět měsíců na tomhle světě. To znamená, že ještě nemám všechno úplně osahané a občas dělám věci, které bych neměl – ostatně, co byste chtěli od sotva odrostlého štěněte.
Jedna taková lapálie se mi stala zrovna teď v polovině listopadu. Večer před spaním jsem se šel ještě proběhnout se svým bráchou Axeem, u kterého jsem byl na hlídání v Praze na Vyšehradě. Jak jsme se honili, napadlo mě skočit přes takovou zídku a utéct mu, ale za tou zídkou bylo … nic. Najednou jsem letěl vzduchem a než jsem přistál, trvalo to strašně dlouho. Mamka říkala, že to bylo nějakých 16 metrů – prý to je fakt hodně. Blbý je, že když jsem konečně doletěl, na něco jsem narazil a celý jsem se pochroumal. Měl jsem oboustranný pneumotorax, do bříška mi tekla krev a zlomil jsem si žebro, ale hlavně jsem si totálně polámal jeden obratel a ten mi tlačil na míchu nebo na co. Dobrý bylo, že jsem se projel psí sanitkou. Blbý bylo, že mi paní veterinářka v jednu chvíli musela hodně pomáhat, abych neodešel za duhový most, ale usoudil jsem, že to je fakt ještě brzo a dám to.
Od té doby jsem v péči skvělých doktorů. Mám za sebou i první cestu k našim sousedům – podíval jsem se do Vídně, kde mně operovali ta rozbitá záda a dali mi tam dvě kovové destičky a 8 šroubů.
Ale vážně – všichni, co se o mě starali a starají byli naprosto skvělí a já jsem jim z celého svého chrtího srdce vděčný. Čeká mě ještě hrozně dlouhá cesta a vůbec nevím, jak to celé dopadne, ale už když jsem ležel na té první veterině v Libuši, tak mi bylo jasné, že to jen tak nevzdám.
Teď už jsem zase zpátky doma ve svém pelíšku (hurá!) a začínám makat na tom, abych byl znovu ten rychlonohý whippet, co jsem ještě před dvěma týdny býval. Musím prý hodně rehabilitovat a cvičit, přijde snad i nějaká fyzioterapie, hydroterapie, lasery, magnety a samozřejmě spousta lásky a péče.
Protože to všechno asi bude trvat hrozně dlouho a nebude to jen tak, rád bych vás poprosil, jestli byste mi s tím malinko nepomohli. Všechny peníze, které mi pošlete, mamka použije na zaplacení všem těm hodným doktorům a sestřičkám, kteří se o mě budou v budoucnu starat, na rehabilitaci, na případné zdravotní pomůcky a na takové ty velké pilule (prý výživové doplňky), které mi pomůžou být zase mocný chrt.
Tuze rád bych se totiž zase proběhl se svými whippetími kamarády. A slibuju vám, že teď už budu dávat bacha, kam skáču …“
Moc děkuju vám všem a přejeme krásné Vánoce.
Váš Oliver“
