Představení sbírky
Hledáme pomoc pro rodiče čtyřletého chlapce Samíka, kterému bychom rádi pomohli s nákupem automobilu, do něhož by se vešel invalidní vozík.
Samíka jsme s jeho maminkou poprvé potkali v nemocnici a jeho příběh nás zaujal natolik, že jsme se rozhodli mu pomoci. Samík je veselý, hravý kluk se smyslem pro humor. Sám si říká „Bubáček“.
Jeho hlavička funguje na sto deset procent, ale bohužel se potýká s řadou zdravotních problémů, kvůli kterým je i ve svých čtyřech letech stále na vozíku a nemůže ani přijímat běžnou stravu ústy. Kvůli jeho zdravotnímu stavu, závislosti na vozíku, speciální výživě a množství lékařského vybavení a přístrojů s ním rodiče na delší vzdálenosti nemohou použít běžnou hromadnou dopravu. Jsou odkázáni na maličké auto Dacia, do kterého se po složení invalidního vozíku a několika základních nezbytností vlastně už nic jiného nevejde.
Komu pomůžeme?
Samík se na svět moc těšil a narodil se předčasně. Okamžitě po porodu se projevil centrální hypotonický syndrom, jehož příčiny lékaři dodnes neznají. Ten se od počátku projevil problémy s dýcháním a naprostá absencí sacího a polykacího reflexu. Sam prožil dlouhé čtyři měsíce na jednotce intenzivní péče a doktoři mu nedávali mnoho šancí na hezké dětství a běžný život.
Samíkovi jsou dnes čtyři roky. Vyhaslé reflexy včetně svalové slabosti mu neumožňují polykat, a tak před dvěma lety dostal do bříška hadičku (PEG), do které mu táta s mámou pravidelně podávají speciální mléko a mixovanou stravu. Díky velmi náročným rehabilitacím, pomoci odborníků z center rané péče a obětavosti rodičů nakonec dokázal překonat všechny prognózy lékařů. Začal se hýbat, naučil se lézt, na malou chvilku se postavit s oporou a zvládne dokonce i pár krůčků s chodítkem. I tak ale svět nadále objevuje především z vozíku. Ani ve čtyřech letech nemůže jíst jako normální děti a možná ani nikdy nebude. Často se dusí, takže jej rodiče musí odsávat. Když cestují k lékaři, musí jet celá rodina, aby maminka mohla řídit a tatínek odsávat. V řádění to však Samíkovi rozhodně nebrání.
Je to čilý zvídavý klučina milující vláčky, autobusy, stavebnice a také knížky. Brebentí celý den, tak jak je pro děti jeho věku běžné, jen mu je kvůli ochablým obličejovým a hrdelním svalům hůře rozumět. S pomocí tatínka, který je učitel už dokonce poznává první písmenka a čísla. Ve spoustě věcí je jako normální čtyřletý kluk. Příští rok by měl nastoupit do školky a nakonec snad i do běžné školy.
