7. 10. 2025 15:58
Konec jedné sbírky. Začátek nové cesty.
Vážení a milí,
je to tady – sbírka je úspěšně ukončena!
Jak už jsem psala dříve, velmi si vážím každého z vás, kdo přispěl, sdílel, napsal povzbudivou zprávu, navštívil mě… nebo se třeba jen na chvíli zastavil a přečetl si můj příběh. Je neuvěřitelné, překvapující a zároveň nádherné, kolik vás bylo.
Z celého srdce – s hlubokou pokorou a vděčností – vám všem ještě jednou děkuji. Slova na to úplně nestačí.
Už teď vím, že mé dny budou navždy jiné. Ale i přes náročnost všeho, co mě čeká, mi díky vaší obrovské podpoře bylo umožněno otevřít pomyslné dveře ke kvalitnějšímu životu. K důstojnosti. K možnosti žít dál – i když jinak.
Ačkoliv jsem sama speciální pedagožka, právě tady, na vlastní kůži, vidím rozdíl mezi teorií a praxí. A ta praxe… často pokulhává. Neříkám to jako výčitku – je to jen konstatování reality. Nepláču. Nelituji se. Snažím se rehabilitovat, jak jen to jde. A věřím, že síly ještě chvíli zůstanou.
Tohle všechno mě naučilo přehodnotit přístup k životu. Přítomnost je to nejcennější, co máme. Minulost je vzpomínka. Budoucnost je nejistá – a stejně může být milionkrát jiná.
Dávejte na sebe pozor. Buďte zdraví, laskaví k sobě i k druhým. Neřešte, co změnit nejde. Vážit si obyčejného dne je možná to nejvíc, co můžeme.
Krásné chvíle plné klidu a poděkování – na nekonečno.
Vaše Katka 💛
Vážení a milí,
obracím se na vás s prosbou, která ve mně dlouho zrála. Celý život jsem se snažila být oporou druhým – dětem i dospělým, svým žákům i jejich rodinám. Nicméně nyní jsem to já, kdo potřebuje pomoc. Trpím těžkou poruchou hybnosti, která mě postupně připravuje o soběstačnost. Není lehké si to přiznat, věřím však, že právě tato sbírka je pro mě ta nejodvážnější cesta vpřed. Cesta, která mi otevře nové možnosti…
Jsem Katka a je mi 43 let. V životě jsem si prošla mnohým, jak tím dobrým, tak tím, s čím by se nikdy nikdo neměl setkat. Čelila jsem mnohaletému domácímu násilí, které postupně eskalovalo, až se stalo jedinou možností toto patologické prostředí opustit. Až dnes si uvědomuji, jak jsem hrdá sama na sebe, na své děti a své nejbližší. Společnými silami jsme to dokázali. Opustit. Odpustit. A jít dál.
Jsem hrdá máma tří dospívajících dětí, která se i přes vážné onemocnění a těžkou životní minulost snaží žít každý den s klidem, vděčností a úctou k životu. Navzájem víme, že v sobě máme oporu, ať už se děje cokoliv. Cením si jejich postoje k mému zdravotnímu stavu, jsou mi skvělými parťáky a pomocníky.
Jsem dcera rodičů, na které jsem nesmírně pyšná a svůj vděk a lásku k nim nelze slovy vyjádřit. Nejenže mi poskytli zázemí po odchodu z domácího násilí, ale zajistili nám bezpečný přístav. Domov plný lásky, přijetí a vzájemného pochopení. Bez jejich momentální pomoci bych byla ztracená já i mé děti.
Co mě potkalo?
V roce 2008, v šestinedělí se synem, jsem spadla ze schodů, což se projevilo na krční páteři, konkrétně c5/6. To je prvopočátek všech dalších problémů. Do března 2023 jsem se s pomocí cílených rehabilitací, aktivního cvičení, velmi častých obstřiků a léků proti bolesti držela. Pak přišel zlom. V červnu 2023 jsem zkolabovala při výuce, mí tehdejší šikovní deváťáci mi zavolali záchrannou službu. Byla jsem hospitalizována na neurologii a příčina mých potíží byla jednoznačná. V červnu 2023 následovala operace krční páteře ve Vojenské nemocnici v Praze. Od listopadu, po absolvování lázní, jsem se postupně vyrovnávala s tím, že levá strana těla už nikdy nebude jako dřív.
Od léta 2024 se můj zdravotní stav postupně zhoršuje. Nyní již nejsem schopná samostatného pohybu vůbec, pohybuju se pouze na invalidním vozíku (s podporou druhé osoby), trvale se cévkuji, ruce mám slabé a neobratné.
Trpím těžkou poruchou hybnosti (těžká spastická paraparéza až kvadruparéza), mám výrazné svalové oslabení na rukou i nohou, trvalé bolesti. Dle nejnovější magnetické rezonance se objevila cervikální myelopatie, velmi zúžený páteřní kanál a posuny v celé krční páteři, což způsobuje také bolestivé kořenové dráždění do všech končetin.
Proč sbírka?
Po mnoha měsících rehabilitací i vyšetření zůstává můj stav vážný s tendencí k mírnému zhoršování – nohy nezvednu, ruce slábnou, bolest krční páteře a celého těla je každodenní záležitostí. Mám silnou vůli, vytrvalost a každý den cvičím, medituji, učím se znovu pečovat o své tělo i mysl. Vím a jsem smířená s tím, že už nikdy nic nebude jako dřív, že návrat k chůzi či plné soběstačnosti je nemožný, ale nejsem zlomená. Jen potřebuji pomoc s pomůckami, které jsou mimo mé finanční možnosti, ale nezbytné pro základní bezpečnost a důstojnost.
Přestože mám podporu rodiny, finančně jsme již zcela vyčerpáni. Žádost o invalidní důchod je v řízení – ale péče, rehabilitace a nezbytné pomůcky nepočkají.
Tato Dobročinná sbírka je spravována Nadačním fondem Donio
