Vážení a milí,

je to tady – sbírka je úspěšně ukončena!

Jak už jsem psala dříve, velmi si vážím každého z vás, kdo přispěl, sdílel, napsal povzbudivou zprávu, navštívil mě… nebo se třeba jen na chvíli zastavil a přečetl si můj příběh. Je neuvěřitelné, překvapující a zároveň nádherné, kolik vás bylo.

Z celého srdce – s hlubokou pokorou a vděčností – vám všem ještě jednou děkuji. Slova na to úplně nestačí.

Už teď vím, že mé dny budou navždy jiné. Ale i přes náročnost všeho, co mě čeká, mi díky vaší obrovské podpoře bylo umožněno otevřít pomyslné dveře ke kvalitnějšímu životu. K důstojnosti. K možnosti žít dál – i když jinak.

Ačkoliv jsem sama speciální pedagožka, právě tady, na vlastní kůži, vidím rozdíl mezi teorií a praxí. A ta praxe… často pokulhává. Neříkám to jako výčitku – je to jen konstatování reality. Nepláču. Nelituji se. Snažím se rehabilitovat, jak jen to jde. A věřím, že síly ještě chvíli zůstanou.

Tohle všechno mě naučilo přehodnotit přístup k životu. Přítomnost je to nejcennější, co máme. Minulost je vzpomínka. Budoucnost je nejistá – a stejně může být milionkrát jiná.

Dávejte na sebe pozor. Buďte zdraví, laskaví k sobě i k druhým. Neřešte, co změnit nejde. Vážit si obyčejného dne je možná to nejvíc, co můžeme.

Krásné chvíle plné klidu a poděkování – na nekonečno.
Vaše Katka 💛

Mí milí…

Stalo se něco, co si pořád úplně nedokážu srovnat v hlavě – povedlo se něco neuvěřitelného.

S blížícím se koncem sbírky cítím, že je čas vám všem říct jedno velké DĚKUJI. Ne to obyčejné „děkuju“, které říkáme na ulici za podržené dveře… ale takové, které vychází až úplně zevnitř. Takové to vděčné, hluboké, co člověk cítí v srdci, když se ho něco opravdu dotkne.

Každý jeden váš příspěvek, každé povzbuzení, sdílení nebo vlídné slovo… mě zasáhlo. V dobrém. Dojalo mě to. Opravdu. A i když pořád nemám úplně sílu všechno zvládat, vím jedno – díky vám se něco zlomilo. Ne bolest, ne nemoc. Ale něco v tom, jak vnímám sama sebe.

Zvýšili jste mojí hodnotu. Hodnotu mě jako člověka. Dali jste mi pocit, že mám pro někoho smysl. A to je dar, který se nedá vyčíslit.

Díky kompenzačním pomůckám, které si teď mohu pořídit, budu samostatnější, soběstačnější, o kousek svobodnější. Budu se moct vydat ven – bez obav, bez bolesti krční páteře, bez strachu z každého pohybu. Důstojně se osprchovat. Fungovat. Líp dýchat. Být víc člověk, ne jen diagnóza.

Pořád to není lehké. Dny bývají dlouhé. Tělo bolí. Spasmy nemizí. A asi hned tak nezmizí.

Ale s vaší pomocí se mi uleví – a uleví se i mé rodině, která už je dlouho na pokraji sil. Všichni jsme. Jenže teď už na to nebudeme sami. Díky vám.

A někde tam v budoucnu na mě už třeba čeká i ten chlupatý čtyřnohý parťák… a s ním to půjde zase o něco líp.

Vážím si vás. Všech.

Vážím si toho, že jste se zastavili, četli, cítili… a pomohli. A i když se neznáme, přeju každému z vás, aby se mu splnila aspoň jedna velká touha. Protože si to zasloužíte.

Děkuju z celého srdce.
S pokorou a vděčností,
Vaše Katka

Mí milí,

není jednoduché psát tato slova. Dlouho jsem zvažovala, jestli vůbec mám… Ale někdy člověk musí udělat krok, i když ho bolí. A tento krok teď dělám nejen kvůli sobě, ale i kvůli svým dětem a rodičům – těm, kteří mě milují, žijí se mnou, podporují mě a zároveň každý den vidí, jak mě mé tělo zrazuje.

Můj zdravotní stav se zhoršuje. Slabost, spasticita, častější pády, zeslabené ruce… Jsou to věci, které už nelze přehlížet. Přesto nechci ztratit své „já“. Své odhodlání, důstojnost, i kousek té svobody, která mi ještě zůstává. Proto jsem se rozhodla k jednomu zásadnímu kroku – navýšit cílovou částku sbírky.

Díky vám – díky vaší neskutečné podpoře, důvěře a lidskosti – už teď mohu uskutečnit některé důležité změny. A i to, že byla původní cílová částka nejen dosažena, ale i překročena, mi dodalo sílu a naději.

A proto si teď dovolím poprosit znovu – ne o víc, ale o ještě jednu šanci posunout se dál. Peníze navíc by umožnily:

• vybudovat plně bezbariérovou koupelnu (cca 300 000),
• pořídit další elektrický vozík – tentokrát vhodný pouze do interiéru (cca 100 000).

To jsou věci, které mi reálně pomohou eliminovat pády, zjednodušit každodenní fungování a znovu získat kousek soběstačnosti. A hlavně – dovolit dětem znovu víc se smát, bez strachu, že mě najdou spadlou na zemi.

Nepřestávám věřit. Ani v lepší dny, ani ve vás. A ačkoliv se někdy cítím vybitá, vy mi pomáháte znovu „dobíjet baterky“. Každé vaše slovo, každý dar, každé pohlazení na dálku – to všechno se do mě zapisuje hluboko a dává mi sílu pokračovat.

Děkuji vám. Z celého srdce.

S pokorou, vírou a láskou,
vaše K.

Mí milí – přátelé, známí i neznámí,

často si říkám, že jedno prosté „děkuji“ ani zdaleka nevystihuje vděčnost, kterou díky vám cítím.

Z celého srdce děkuji každému z vás – ať už za finanční podporu, povzbudivá slova, nebo prostě za to, že jste. Vážím si úplně všeho. Každý příspěvek má pro mě obrovský význam – nejen praktický, ale i lidský.

Když to shrnu jednou větou: važme si zdraví – každého dne, každé hodiny, každého pohybu. Nikdy nevíme, kdy se vše může změnit. Sama bych nikdy nevěřila, že jednou napíšu něco podobného.

V poslední době mi začala ustupovat spasticita v nohou – něco, co jsem považovala za překážku, se pro mě paradoxně stalo oporou. Díky ní jsem se cítila jistější při přesunech… Teď, když mizí, přichází nejistota, pády, bolest. A s tím i vnitřní boj – potřebuji pomoc, ale těžko si o ni říkám. A přitom vím, že bez ní to už nepůjde.

Do toho se stále řeší invalidní důchod, příspěvek na péči, průkazka TP… Je to náročné, vyčerpávající. Nejen fyzicky, ale i psychicky.

Ale právě vy mi pomáháte to zvládnout. Vaše podpora je pro mě jako světlo ve tmě – v těch těžkých dnech, kdy už nezbývá moc sil. Jste mi oporou, důkazem, že na to nejsem sama. A to je víc, než si možná uvědomujete.

Dnes navíc začal nový školní rok, a tak bych ráda popřála:

• dětem – ať je pro ně tento rok co nejpohodovější, plný zážitků, poznání a kamarádství,
• rodičům a učitelům – hodně trpělivosti, pevných nervů a klid v duši,

A hlavně – nezapomínejme, že známky jsou jen čísla. To podstatné nosí naše děti v sobě – své sny, touhy, cíle i jedinečný pohled na svět.

Děkuji, že jste. ♥️
S pokorou a vděčností,

Vaše K.

Ze sbírky na Donio se už podařilo vybrat více, než byl původní cíl. Je to neuvěřitelné. Jsem za to hluboce vděčná – každému z vás, kdo přispěl, sdílel, podpořil nebo napsal pár slov. Dáváte mi nejen možnost řešit praktické věci, ale i obrovskou dávku lidské podpory, kterou slovy těžko vyjádřit.

Sbírka ale běží ještě 40 dní – a pokud by se podařilo vybrat více, mohla bych si dovolit věci, které jsem si zpočátku ani neuvědomila, jak moc potřebuji:
🛁 bezbariérovou koupelnu
🧥 speciální oblečení na vozík
🪢 popruhy pro zvedání a přesuny
🧴 doplňky stravy a zdravotnické potřeby…

Můj stav se bohužel zhoršuje… Častěji padám, jsem vyčerpaná – a to nejen fyzicky. Důsledky si začínáme naplno uvědomovat až teď – já i moji nejbližší. Všichni jsme unavení. Teprve teď na nás plně doléhá, jak vážná situace opravdu je. A ano, mám strach z toho, co bude dál – co všechno už nebudu moct dělat… Ale není to sebelítost. Je to realita. Tvrdá, bolavá, ale skutečná.

Díky vaší pomoci ale vzniká naděje. Vybraná částka už teď mění můj život. A pokud můj příběh osloví ještě další lidi a sbírka poroste, můžeme společně změnit ještě víc.

A nezapomínejme – žijeme tady a teď. Žijme přítomností. Radujme se z maličkostí. Netrapme se tím, co stejně nemůžeme změnit.

Všem posílám minimum starostí a maximum radostí.

Děkuju, že v tom se mnou jste. 💛

Mí milí přátelé, známí i neznámí,

už jsem si několikrát říkala, že „už víc děkovat nemůžu“… a stejně mi to nedá. ❤

DÍKY VÁM se dějí věci, které jsem si ještě nedávno nedokázala ani představit – a které mi dávají novou NADĚJI.
Naději na důstojnější každodennost, na větší samostatnost, na život s menší bolestí a větší svobodou.

Když jsem sbírku zakládala, dlouho jsem váhala, co všechno do ní napsat. Věděla jsem, že potřebuji pomoc – ale zároveň mě dusil pocit, že už si říkám o moc.
A tak jsem do ní původně ani nezahrnula rekonstrukci koupelny… Přitom právě ta je jedním z nejzásadnějších kroků k větší bezpečnosti, soběstačnosti a důstojnosti. Jenže přiznat si, že potřebuji ještě „něco navíc“, nebylo jednoduché. Bála jsem se, že je to moc.

A teď? Díky vaší obrovské podpoře a solidaritě můžu s klidným srdcem říct: rekonstrukce koupelny je nyní ve hře!
A ne jen tak ledajaká – bezbariérová, funkční, přizpůsobená tomu, co moje tělo teď potřebuje.

Ale není to „jen“ koupelna.
Díky přesáhnuté částce bude možné pořídit i speciální oblečení pro vozíčkáře, zdravotní pomůcky, léky, Nutridrinky, rukavice, kvalitní boty, a další věci, které tvoří základ každého dne – i když na první pohled nejsou vidět.
Nejsou to zbytečnosti. Nejsou to nadstandardy. Jsou to nutnosti. A často velmi drahé.

Nechci se opakovat, ale DĚKUJI. Vám všem.
Za každý příspěvek, sdílení, povzbuzení, zprávu, komentář… Za to, že jste mi ukázali, že i když je člověku nejhůř, nemusí zůstat sám. A že když si konečně dovolí o pomoc požádat – může se stát něco nádherného.

Díky vám se mi nejen ulevilo – ale znovu rozhořel oheň, který už skoro vyhasínal. Pomalu, potichu, pod tíhou diagnóz, ztrát, bolesti a únavy.
A dnes? Dnes se těším. Ne na zázraky – ale na ty malé velké věci, které pro zdravého člověka znamenají „normál“ – a pro mě představují obrovskou výzvu a změnu.

Sbírka dál zůstává aktivní – a pokud by měl ještě někdo chuť a možnost přispět, budu moc vděčná.
Každá další koruna pomůže: s rehabilitací, s nutnými pomůckami, se zdravotní péčí, se vším, co zjednodušuje každodenní boj. Pomůže mně – a mojí mamince, tatínkovi a hlavně mým dětem. Dětem, které už si v životě prošly mnohým. Od syndromu CAN až po nynější okamžiky, kdy vidí svou milovanou mámu jen a jen trpět. Vím, že neměly jednoduchý start do života, vím, že jejich životy jsou plné smiřováním se s bolestí mámy… I tak však zůstávají pro mě těmi nejdůležitějšími osobami v životě, stejně tak i já pro ně…

Brzy se ozvu s dalšími novinkami… A taky s pokroky, které díky vám můžu dělat.

A jako projev vděčnosti se s vámi všemi podělím o jednu ze svých nejmilovanějších fotek. Na fotografii jsem samozřejmě já – ještě vcelku v aktivních dnech a má milá spolutrpitelka Angelka, která se rozhodla nás před Vánoci opustit a jít běhat do nebíčka, kde dělá společnost všem těm, kteří zůstávají už jen v mých vzpomínkách a v srdíčku. Měla úctyhodných 17 let…to však nic nemění na tom, že by mi/nám chyběla méně…

Znovu a znovu – děkuji na nekonečno. 💛
Vaše Katka (#staystrongforever)

Mí milí přátelé, známí i neznámí,

když se před (pouhými) 10 dny sbírka zveřejnila, nevěděla jsem, co čekat. Míchaly se ve mně emoce – strach, stud, ale také naděje a příslib samostatnějších zítřků.

Stejně jako většina z vás… ani já si svůj osud nevybrala. Ale on si vybral mě – a vzal si KRUTOU DAŇ. Daň plnou bolesti, beznaděje, postupného ztrácení jistoty ve vlastní tělo, až po současný stav – kdy nohy neslouží vůbec. Snad jen při vůlí neovladatelných spasmech, které bolí, ničí mě a berou energii. Ruce jsou slabší, neohrabanější – říkám jim moje "LOPATY" 😊. Permanentní cévku jsem musela vyndat a vrátila jsem se k samocévkování – zatím to bez pomoci nezvládnu. A teď se navíc objevují komplikace se střevy… Věděla jsem, že to přijde. Jen jsem doufala, že později.

NELITUJI SE. Nebrečím. Jen konstatuju realitu.

Pro člověka jako já, který vždy pomáhal druhým a rozdával se, je těžké přijmout pomoc. Zvlášť od těch, kterým bych ji nejraději dávala já. Ale člověk míní, život mění…

Díky vaší ochotě, sdílení, podpoře a zprávám se ale stalo něco nádherného. Něco, co jsem si ani netroufla doufat. Cílová částka je VYBRANÁ – a dokonce i něco navíc! ❤

Sbírka ale zůstává dál aktivní – a pokud by někdo chtěl ještě přispět, moc to uvítám. Veškeré další prostředky půjdou na věci, které jsou stejně důležité jako vozík – speciální oblečení pro vozíčkáře, rukavice, kvalitní boty, zimní bunda, ale i každodenní zdravotní potřeby nebo doprava na vyšetření a rehabilitace. Všechno to jsou věci, které nejsou „nadstandardem“, ale jsou nutné – a pomáhají nejen mně, ale i mojí největší opoře – mojí mamince.

S radostí oznamuji, že elektrický vozíček je uhrazen! A čtyřnohý parťák, asistenční pes, už není jen sen. Stává se skutečným cílem.

Děkuji vám. Každému, kdo přispěl, napsal, sdílel nebo se třeba jen zastavil a přečetl si můj příběh. Ukázali jste mi, že člověk nemusí zůstat sám, ani když se všechno zdá beznadějné. Že pomoc existuje. A že sen se někdy opravdu může začít měnit v realitu.

Na fotografiích je se mnou náš čtyřnohý chlupáč – zatoulaný Laky… Před cca 12 lety se k nám zatoulal a už u nás zůstal…a labradorský retrívr –  Lotty z Canisterapeutického sdružení Jižní Morava, která, společně se svou obětavou paničkou Hankou, léčí už jen svou přítomností…

Aby bylo TRANSPARENTNÍ, jak jsou prostředky využité, vše budu postupně sdílet tady nebo na svém Facebooku.

Z celého srdce přeju vám všem dny plné radosti, zdraví a obyčejné lidské pohody. A slovy matematika: DĚKUJI NA NEKONEČNO. 💛
Vaše Katka

Mí milí,

píšu vám s hlubokou vděčností v srdci – a s tělem, které mi poslední dny dovolí být jen v posteli. Můj zdravotní stav se bohužel zhoršil… pohyb je pro mě momentálně téměř nemožný. O to víc si uvědomuju, jak MOC důležitá je POMOC, kterou mi dáváte.

Díky vám se blížím nejen ke svobodě, ale i k úlevě.
V nejbližších dnech se budu domlouvat na výrobě elektrického vozíčku – a díky vaší neuvěřitelné podpoře se podařilo vybrat i na asistenčního pejska! 🐾

Nyní už se blížíme k dosažení částky na intenzivní neurorehabilitace!

Je to NEUVĚŘITELNÉ. A je to VAŠE zásluha.
Vaše DARY, vaše SLOVA PODPORY, vaše sdílení… každý jeden kousek z vás skládá mozaiku, která mi pomáhá přežít tyhle náročné dny – a zároveň se těšit na ty, které budou lepší…

Věřím, že nový vozíček bude znamenat nejen pohyb, ale i návrat k důstojnosti, lehkosti a možnosti být víc sama sebou – i když svět kolem mě občas běží moc rychle…

A pejsek? Ten bude mým novým spojencem. Pomocníkem, asistentem, věrným přítelem, parťákem ve dnech lepších i v těch horších … 💛

Děkuji. Děkuji. Děkuji.
Za všechno. A hlavně za to, že díky vám mám na co se těšit.

S láskou a pokorou,

Vaše Katka

Mí milí,

když jsem před POUHÝMI PÁR DNY spouštěla sbírku, měla jsem v sobě směs obav, studu a naděje… A teď, když vidím, co všechno jste společně dokázali, mám slzy v očích – tentokrát ale ne ze smutku, ale z dojetí, vděčnosti a obrovské radosti. 🩷

DÍKY VÁM se sen začíná měnit v realitu. Každá koruna, každé sdílení, každé povzbuzení – to všechno má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu. Dáváte mi nejen prostředky, ale především sílu… sílu znovu věřit, že věci mohou být lepší, lehčí, svobodnější.

Elektrický vozík už není jen představa – je to něco, co bude brzy skutečně mojí součástí. A s tím přichází i nová etapa… větší samostatnost, pohyb bez bolestí, možnost být víc „já“.

Další metou je asistenční pejsek – a já VÍM, že s vámi po boku to zvládneme i tentokrát. 🍀

Děkuji. Z celého srdce.
Za důvěru. Za zájem. Za dobrotu. 💕

Objímám vás na dálku a posílám NADĚJI, která už ve mně hoří díky VÁM.
NEZAPOMÍNEJTE

– jste důležití. A úžasní. 🩷

Mí milí,

neexistuje slovo, které by dokázalo vystihnout všechny emoce, se kterými se potýkám. Od frustrace a pocitu zmaru, smutku a jiných nepříliš fajn emocí…cítím poprvé po dlouhé době NADĚJI a víru v lepší zítřky…

Vím a věřím, že DÍKY VÁM se konečně svobodně nadechnu – budu samostatnější, svobodnější…

Už za chvíli se nám podaří dosáhnout pořizovací ceny elektrického vozíku!!! A SPOLEČNĚ jistě půjdeme na další bod – psího asistenta, který odlehčí mým současným “pečovatelům”…

DĚKUJI za finanční příspěvky (i minimální částka pro mě znamená strašně moc), za slova podpory, za sdílení 💕.

VŠEM posílám to, co cítím já teď – NADĚJI…a víru v to, že vše dopadne dobře 💕

Radujte se z maličkostí a netrapte se věcmi, které nejdou změnit… všichni do jednoho si zasloužíte jen to nejlepší 🍀

Jste NEUVĚŘITELNÍ 🩷🍀