Karolínka se narodila jako zdravé miminko, ale v roce a půl po očkování se mamince začala měnit před očima – z holčičky, která už uměla první slova a krásně rozuměla mnoha věcem, byla holčička s nepřítomným pohledem, nereagující na své jméno. Neřekla již ani slovo, nerozuměla ničemu a jen neustále křičela a plakala. Všechno bylo špatně, nerozuměla nikomu a nikdo jí.
Aby toho nebylo málo, přidávaly se další a další nemoci, jako astma, různorodé alergie, potíže s vyprazdňováním, porucha štítné žlázy.
Pomocí obrázků se Karolínka pomaloučku rozmluvila, trvalo to mnoho let. Nyní je Karolínka šikovná, potíže s vyprazdňováním a štítnou žlázou se vlivem léků částečně upravily, ale stále přetrvávají problémy s celoročním kašlem, alergiemi a díky autismu je nutné zdolávat den co den mnoho překážek.
Stále přetrvávají pocity úzkosti u Karolínky, když se jí něco nedaří, něčemu nerozumí, propuká v pláč či vztek. I proto ještě nebyla nikdy s kolektivem třídy na akcích jako je škola v přírodě, protože díky dalším abnormalitám, jako je extrémní „vybíravost“ v jídle (nejí, co nezná anebo na talíři vypadá jinak, než zná z domova), by pobyt mimo domov nezvládla.
Škola, kterou navštěvuje, je v mnoha ohledech přesně tím, co Kája potřebuje. Nízký počet žáků ve třídách, individuální přístup a forma výuky, která umožňuje věnovat se dětem ne hromadně, ale každému dle jejich tempa a dovedností.
Karolínka je v této škole velmi spokojená.
Já se jmenuji Daniela, je mi 44 let, jsem maminkou Karolínky a mám rakovinu – už druhou.
V roce 2016 jsem se jako lev prala s maligním melanomem kůže, Vzpomínkou na toto nepěkné období je mi 20cm dlouhá jizva v levém třísle. Když už jsem si po pár letech myslela, že obavy mohu pustit z hlavy z možné recidívy, přišel podzim roku 2023 a na proktologii mi lékař sdělil, že to, co mne začalo trápit nejsou hemeroidy, ale nádor. A ne malý. Následovalo mnoho vyšetření, které nejen, že nádor lokalizovaly, ale zjistily i metastázami zasažené lymfatické uzliny. Započala jsem léčbu – chemoterapii spolu s ozařováním. Chemoterapie mi po pár dnech začala ničit krvinky – díky velmi špatným výsledkům odběrů krve musela být nadlouho přerušena. Ozařování mne spálilo zevně i vnitřně – nešlo stát, chodit, ležet, sedět..nic. Hrozné období. Nyní jsem po této etapě léčby, budu podstupovat opět další vyšetření ke zjištění, jak moc byla či nebyla léčba účinná. Pokud účinná nebyla, čeká mne operace – bohužel s trvalým vývodem (stomií).
Věřím a doufám v lepší zítřky a už jen dobré a nebo lepší zprávy.
