6. 3. 2023 16:45
Poděkování
Jmenuji se Eliška a je mi 19 let. Pocházím z vesničky u Frýdku -Místku. Bydlím s rodiči a starší sestrou. Od 15 měsíců mám epilepsii. A ano sice to nebylo vždycky jednoduché, ale s pomocí rodiny jsem žila plnohodnotný život. Až do svých 18 let, kdy se všechno změnilo. Ze dne na den jsem přestala chodit. Stalo se to 2. 1. 2022 po tom co jsem se zdárně dostala z Covidu, a ten den začal můj příběh.
V prosinci 2021 jsem dostala Covid. Můj průběh Covidu byl jako slabší chřipka, ale během toho jsem dostala křeč do levého lýtka, kterou jsem už nerozchodila.
Začala jsem kulhat na levou nohu, bolesti , brnění a křeče se vracely v jednom kuse. Začaly mě bolet záda a břicho, chodila jsem v předklonu a nemohla se narovnat. Pomalu jsem začala ztrácet rovnováhu, při chůzi jsem si musela pomáhat hůlkami. Navštívila jsem neurologa, vyšetření CT, EMG, magnetickou resonanci, ale všechna vyšetření ukázala, že jsem v úplném v pořádku. Nikde se nic neukázalo a já jsem postupně přestala chodit úplně. Bez pomoci rodičů, sestry nebo někoho v okolí se sama nepostavím. Jelikož jsem ten rok končila školu bylo mi dovoleno individuální studium, a díky tomu jsem mohla dodělat školu s vyznamenáním. Po ukončení studia jsem se mohla zaměřit více na sebe a zjistit co mi je. Bohužel k tomu, že jsem nemohla chodit se přidaly problémy s břichem a já musela v červenci podstoupit akutní operaci slepého střeva a cysty na vaječníku. Operace dopadla dobře, ale moje chůze se nijak nezměnila, ba naopak po narkóze se ještě zhoršila.
Po zotavení jsem měla druhé kolo všech možných vyšetření a doufala jsem v to, že zjistíme co mi je, a proč jsem přestala chodit. A až v listopadu jsem byla hospitalizovaná ve Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, kde udělali všechna vyšetření zase znova a s konečným výsledkem, kterým je funkční porucha mozku nás s mamkou poslali domů. Obrna končetin, ruce mi přestávají fungovat od loktů po prsty a nohy od kotníku po plosky. Necítím podlahu pod nohama, moje chůze je taková, že bez pomoci sama neudělám ani krok. Sama se neobleču, nezajdu si na toaletu, neudělám si okolo sebe nic, co potřebují k běžnému životu. Nemám rovnováhu ani stabilitu. Pro lepší pohyb mimo domov využívám invalidní vozík, který je pro mě a mou rodinu velikým pomocníkem. Podle lékařů, jediná možnost návratu k normální samostatné chůzi bez pomoci je neurorehabilitace.
A tak jsme ke konci roku objevili Neurorehabilitační centrum POKROK v Ostravě. Tam jsem hned začala dojíždět a rehabilitovat.
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
