Lepší život a více možností pro Andýska

Dobrý den, jmenuji se Andrej a jsem otec 15 letého syna Andýska, o kterého už od konce roku 2018 pečuji sám. Syn je usměvavý a energický chlapec, který je bohužel kvůli nemoci upoután na invalidní vozík. Snažím se pro něj dělat vše, co mu zlepšuje kvalitu života a zároveň i to, co nám oběma usnadní život.
Touto sbírkou bych chtěl malému zajistit úhrady za zdravotnické i nezdravotnické kompenzační pomůcky a využít peníze i na lázeňské pobyty, které pravidelně podstupujeme.

Andýsek se narodil v Červenci 2008. Z počátku těhotenství se vše jevilo jako bezproblémové, pak ale najednou začaly komplikace. Manželka byla v 26. týdnu těhotenství hospitalizována kvůli předčasnému porodu. To se povedlo zastavit a po dobu 4. týdnu byla v nemocnici na pozorování. V den kdy měli manželku pouštět, začaly příznaky porodu znovu, ale s takovou intenzitou, že porod už nešlo oddálit. Porod byl komplikovaný, ale rychlý. Bohužel malej nebyl správně otočen a kolem krku měl omotanou pupeční šňůru, na které se uškrti. Okamžitě začalo oživování, které trvalo několik minut. Byl to hrozný pocit! Jsem zdravotník, ale nikdy jsem nezažil větší bezmoc. Stál jsem tam a nemohl nic dělat, jen čekat a modlit se. Po par minutách začal Andýsek brečet. Byl stabilizován a okamžitě převezen na nedonošenecký oddělení JIP v nemocnici Most.

Ještě ten den jsem za malým jel. Musel jsem ho vidět a vědět co se vlastně děje. Andýsek byl v inkubátoru, takže jsem ho směl jen pozorovat. Měřil 42cm a vážil 1800g. Váha ještě během několika pár dnu klesla na 1600g. První vyšetření nebyla vůbec pozitivní. Dlouhá doba bez kyslíku poškodila mozek a navíc ultrazvuk odhalil krvácení do mozku, ledvin, nadledvinek a břišní dutiny. Prvních pár hodin bylo rozhodujících. Naštěstí alespoň malý sám dýchal. Nezbývalo nám, než čekat, co bude dál a jestli se z toho za pomoci lékařů dostane.
Tehdy nám ukázal, jaký je bojovník a jakou má vůli žít. Krvácení do orgánu ustoupilo a vše se začalo postupně zlepšovat. Když manželku propustili z nemocnice, hned nastoupila na hospitalizaci k malému. Zhruba po deseti dnech od porodu jsme si mohly malého i poprvé vzít do náruče. Později byl přeložen na dětský oddělení JIP, kde se už jen čekalo, než bude mít správnou váhu, aby ho mohly propustit domů.
Zhruba šest týdnu po porodu byl propuštěn do domácí péče. Vše vypadalo dobře a částečně jsme měli vyhráno. Bohužel nikdo pořádně nevěděl, jak velké je poškození mozku.

Doma prospíval, rostl a přibíral jak měl a brzy vše dohnal. Docházeli jsme do speciálních poraden, cvičili jsme Vojtovu metodu a postupem času i Bobatha. Doufali jsme že bude vše v pořádku…
První komplexní neurologické vyšetřeni a magnetická rezonance bohužel ukázali pravdu.
Mozek byl nenávratně poškozen. Andýsek nebude v životě chodit, mluvit a nebude schopen samostatného života. S diagnozami DMO-spastická kvadruparesa s akcentací v pravo, Těžká mentální retardace, Zraková a sluchová vada, Flekční kontraktury koleních kloubů a zkraceni AŠ v pravo. Plná invalidita 4.stupně.
Vše to pro nás bylo nové a snažili jsme se sehnat co nejvíce informaci a nejlepší specialisty. Andýsek mentálně zůstal na úrovni 9 měsíčního dítěte a tak je to i do dnes. Avšak nezůstal úplně ležící…snaží se pohybovat v leze po čtyřech, zvládá sám sedět a když ho držím za ruce, tak udělá pár krůčku. Bohužel žádné větší pokroky do budoucna už nikdo neočekává.
Je na 100% odkázán na pomoc druhé osoby, v oblasti mobility, hygieny, stravy i všeho ostatního.

Až do roku 2017 byla s malým doma manželka a já chodil do práce a snažil se vydělávat prostředky na finančně nákladné terapie. Lékaře, specializované vyšetřeni a poradny jsme z větší části navštěvovali společně.
Jak Andýsek začal růst a přibírat na váze, rozhodli jsme se s manželkou, že si role vyměníme a tak jsme s ním zůstal doma. Vozím ho do školy, k lékařům a pravidelně společně podstupujeme lázeňské pobyty, které mají na celkový stav blahodárný vliv.
Na konci roku 2018 jsem požádal o rozvod a domluvili jsme se, že Andýsek zůstane v mé péči. I přes to, že se naše cesty rozešly, tak jsme zůstali přátele a v rámci možností si maminka Andýska bere a věnuje se mu.
S Andýskem žijeme sami a věnuji mu veškerý svůj čas. Jezdím s ním do školy, na vyšetření, na výlety a pečuji o něj, aby se měl dobře a zárověn, abych mu zajistil i různé zážitky. Doma s ním rehabilituji a provádím masáže a protahování. Dvakrát ročně jezdíme na lázeňské pobyty do Teplic a na aplikace Botoxu do Prahy, i spoustu jiných vyšetření v různých městech. Velmi se snažím, aby se jeho stav nezhoršil a zachoval si alespoň tu hybnost, co má. Je to úžasný chlapec, který má neustále úsměv na tváři a tím mi vše vrací a dobíjí energii.

Touto finanční sbírkou bych chtěl získat prostředky na zakoupení zdravotnických a kompenzačních pomůcek. Rád bych synovi pořídil Benecykl Kozlík max country, s kterým se snadněji jezdi po nezpevněných cestách a víc se hodí na procházky a výlety. Dále na platby za lázeňské pobyty a doplatky za invalidní vozík, který budeme pořizovat v druhé polovině tohoto roku a další kompenzační pomůcky, které budeme pořizovat.
Pokud by se povedlo vybrat větší obnos peněz, tak bychom zbývající peníze použili k zakoupení většího automobilu, na který máme v tomto roce také nárok.

Předem bych rád poděkoval všem, kteří přispěji a pomohou tak Andýskovy k lepšímu životu a zapojení do aktivit.

Z celého srdce moc děkujeme Andrej a Andýsek.