Bylo letní odpoledne a pro mladý pár to měly být ty nejhezčí okamžiky v životě. Narodí se nám první dcera. Jenomže krásný zážitek se změnil v horor, nepostupující porod, malá nejde ven, zasekla se. Dcera po narození bez srdeční akce a bez dechu. Odnesena na resuscitaci, podařilo se hurá. Transport na novorozeneckou JIP, čekání, hodiny, dny, zvládne to? Upraví se křivka EEG? Bude mít postižený mozek? Zvládla to a vybojovala si místo na světě.
Těžký start distokie ramének, těžká poporodní asfixie, 14 dnů na JIP, bez mámy, bez táty. Po čtrnácti dnech konečně stabilizovaná, máma může za mnou do nemocnice, můžeme řešit tu ruku, která šla do pozadí, když malá Viky bojovala o život. Přišel verdikt: těžká paresa brachiálního plexu. Ruka se nehýbe. Co bude dál? Dva roky lázní, cvičení „Vojtovky“, terapií. Po druhém roce života již Viky „Vojtovku“ nezvládala.
Začal rok hledání, metod a terapeuta. Našli jsme! Ale vše má svou cenu. Náklady na takřka denní dojíždění do Prahy na kliniku, protože nikde blíž Viky cvičit nedokázala.
