Tobiášek se narodil jako zdravé miminko, přestože při porodu nastaly lehké komplikace. Maminka ještě v těhotenství trpěla nedostatkem plodové vody, a při narození Tobíka byl ten zbytek již zkažený, proto byl Tobík nějakou chvíli v inkubátoru a hned po narození se nenadechl. Jak Tobík rostl, vyvíjel se téměř podle tabulek – začínal i žvatlat „ma-ma-ma“, „ta-ta-ta“, „haha“ (haf-haf) na našeho pejska, se kterým to ze začátku vypadalo, že si nesednou. Ale po nějaké době se spolu skamarádili a stali se nerozlučnou dvojkou. Tobík ho neustále provokoval a líbilo se mu, jak pejsek za ním utíká, a on za ním. Když nemohl usnout, vlezl si k němu do pelíšku a byli spokojení oba.
Tobiášek však začal mít výrazné symptomy charakteristické pro poruchu PAS. Začal chodit po špičkách, začal řadit věci do řady, neudržoval oční kontakt a obecně se vyhýbal dětem. Jen pejsek byl pro něj parťákem. Bohužel jsme o pejska přišli kvůli jedné ženě, která nám pejska dlouhodobě trávila. Jezdili jsme každý týden k veterináři, abychom pejskovi pomohli, ale vše bylo marné. Jednoho dne upadl do kómatu a nebylo pomoci. Tobiášek byl z toho zdrcený, hledal ho všude a nenašel. To vedlo k afektům zlosti, vzteku a pláči.
Dostali jsme žádanku od praktického lékaře na dětskou psychologii, kde paní doktorka diagnostikovala dětský autismus středně těžkého stupně, typ sociálně izolovaný-nereaktivní. Psychomotorický i socioemoční vývoj je nerovnoměrný s převahou bazálních i percepčních a motorických schopností. Závažná retardace vývoje řeči a sociálních dovedností (těžce opožděný vývoj řeči, a to jak v oblasti exprese, tak i porozumění, na úrovni 10měsíčního dítěte). Stále na plenkách. Tobík je velmi aktivní dítě, které se nedokáže dlouho soustředit. Rád šplhá po všem možném, ačkoli si neuvědomuje, že by to pro něj mohlo být nebezpečné. Například celý den leze na skříňky, komody, kuchyňskou linku, kde vše začíná rozhazovat, trhat a podobně. Musíme ho mít stále pod dozorem. Tobiášek nesnese stříhání vlasů ani nehtů. Jeho zálibou jsou autíčka, které si dokáže řadit do metrových kolon, a dinosauří postavičky, se kterými převážně dělá to samé. Velké problémy má i v oblasti stravy, kdy dokáže sníst jen 3–4 druhy jídel, ale například když má špagety, sní jen 5 špaget a to je vše. Proto je stále dokrmován kojeneckým mlékem. Dlouhodobým problémem je i porucha spánku, kdy Tobík usne až třeba ve 3 ráno a vstává kolem 7–8 hodin, někdy i dříve. Občas se stane, že ho na pár minut uspí i jízda autem. Tobiáška vozíme i jednou za týden, občas jednou za 14 dní, do takové dětské skupinky, která trvá 3 hodiny a je od nás 40 km daleko, jen abychom ho pomalu připravili na daleký nástup do školky, až na ni bude připravený. Ve skupince si s dětmi nehraje, hraje si sám a občas pozoruje, co dělají děti kolem něj. Oční kontakt navazuje převážně jen s blízkou rodinou, jinak spíše kouká do prázdna. Když ho někdo osloví jménem, moc nereaguje, spíše se snaží být jen sám.
