Představení sbírky

Dovolte, abychom se představili – Michal (nar. 11. 4. 1979), Naďa (nar. 5. 7. 1979), Sašenka (nar. 3. 12. 2008) a Kačenka (nar. 26. 6. 2019).

Tímto bych Vás chtěli požádat o pomoc v řešení naší tíživé životní situace.

S manželem jsme letos oslavili své 15. výročí svatby. A celých 15. let žijeme s rodiči manžela v jejich domě. V roce 2012 jsme měli příležitost jít do vlastního, byli jsme radostí bez sebe. Našli jsme domeček v menším městečku Středočeského kraje, měli již schválenou hypotéku… ale bohužel přišla studená sprcha… synovi diagnostikovali poruchu autistického spektra se středně těžkou mentální retardaci a poruchou řeči (syn nemluví dodnes). Vzhledem k tomu, že tato změna požadovala od nás neustálé návštěvy specialistů (psychiatr, neurolog, logoped, psycholog…) a hledání speciální školky pro umístění syna, domečku jsme se museli vzdát a to za cenu pokuty o zrušeném prodeji…

V té době ze strany rodičů přišla nabídka, že bychom mohli investovat do jejich domu a prodělat tak kompletní rekonstrukci (elektrika, voda, topení, podlahy…) v patře domu a tak si zajistit zázemí. Ale za podmínky, že nebudou za schválenou hypotéku (kterou jsme měli schválenou na baráček a chtěli ji použít na rekonstrukci) ručit svým barákem. Proto jsme s manželem museli sjednat a uzavřít strašně nevýhodné překlenovací úvěry ze stavebních spoření. Neměli jsme na výběr, manžel v té době nově nastoupil do práce, a já jsem byla OSVČ, proto na domeček blíž Prahy jsme neměli prostředky.

Pár měsíců po rekonstrukci, nám rodiče začali dělat zlou krev, zatkli jsme zuby a soustředili jsme se na pomoc pro syna. V roce 2013 jsem byla nucena pozastavit živnostenské oprávnění, protože syn potřeboval neustálou péči, a tak jsem nemohla najít žádnou práci. Podali jsme žádost o příspěvek na péči a tak od té doby jsem osoba pečující.

Čas od času jsem chodívala na brigády, abychom mohli řádně splácet úvěry a dluh vzniklý pokutou za zrušený prodej. V průběhu 3 let (2016–2019) jsme museli půjčovat menší částky, abychom udrželi domácnost v chodu a mohli pomáhat synovi (jako autista potřeboval zajišťovat různé svoje rituály, potřeboval pomůcky atd.). Potřebovali jsme auto, protože syn se bojí lidí, straní se a cesta MHD od nějaké chvíle už přestala být možná. V červnu 2019 se nám narodila krásná holčička Kačenka. A letos na jaře u Kačenky diagnostikovali vývojovou dysfázii. Takže stejně jako se synem – logopedie, neurologie, logopedická školka, pomůcky a hooodně času a sil na procvičování a rozvoj řeči.

Ze strany rodičů to pořád stupňuje. Hlučné děti, moc svítíme, moc se myjeme (syn miluje koupaní, dělá mu to dobře :) ), proč já nechodím do práce… Když už jsme se začali bránit a žádat aby na nás pořád nenapadali, bylo nám řečeno „nelibí se Vám to, vypadněte!“. Nežijeme zadarmo, celou dobu co tam bydlíme řádně platíme rodičům nájem a veškeré poplatky.

Každodenní vyhrůžky, a neustálý psychický nátlak na děti i na nás s manželem, který se, přes veškerou ignoraci z naši strany stupňuje, mě donutil přiběhnout k této formě zoufalé žádosti o JAKOUKOLIV pomoc k cizím, ale pevně doufám dobrým a nelhostejným lidem.