Představení sbírky
Dobrý den, jmenuji se Jana, je mi 33 let a mám dcerku Viktorku, která měla nedávno jeden a půl roku. Chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh.
Před necelými čtyřmi měsíci jsme společně s dcerkou čekaly na tatínka až se nám vrátí domů. Tvrdil nám, že bude dva týdny na pracovním školení. Napekly jsme, uvařily a těšily se až jej po dvou týdnech uvidíme, ale místo tatínka nám přijela policie sdělit, že už se můj manžel a tatínek Viktorky již nikdy nevrátí, že na železnici utrpěl zranění neslučitelná se životem, a že zemřel, ve 32 letech (detaily nechci uvádět s ohledem na Viktorku a příbuzné). Tragicky a zcela nečekaně se nám v ten jeden moment změnil celý život a veškeré plány a sny byly nenávratně pryč. Celkově se naše plánovaná budoucnost rozpadla v prach. Náš celý společný příběh jsme měli sepsaný i ZDE.
Komu pomůžeme?
Zničeho nic jsem zůstala sama s tehdy čtrnáctiměsíční dcerkou.
Navíc se další tragédie nevyhla ani mé mamince, u které bych našla za normálních okolností podporu. Mou maminku odvezla po dvou epileptických záchvatech záchranka jen tři dny před odjezdem mého manžela na to údajné dvoutýdenní školení. Diagnostikovali jí zánět mozku, pravděpodobně autoimunitního původu a tak jsem se kromě ztráty manžel ocitla v situaci, kdy pomáhám v péči o svou maminku, u které teď taky nevím, jak dlouho tu ještě s námi bude. Jsem v současné době na rodičovské dovolené, takže je vše náročnější zvládat jak emočně, tak i finančně.
S manželem jsme si nestihli vzít hypotéku (naspořené peníze jsme použili na IVF v reprodukčních centech), žili jsme všichni tři ve startovacím městském bytě 1+1, kde nám bude v lednu 2027 končit nájemní smlouva a bohužel pravděpodobně nebude moct být pro daný byt prodloužena, jelikož smrtí manžela jsme přestaly s Viktorkou splňovat podmínky užívání bytu (byt určený pro manžele či páry s dětmi) a i když vše platíme řádně a včas a máme nyní zažádáno i o klasický obecní byt, zatím nevíme, jak to s bydlením do budoucna dopadne.
Zároveň moje maminka žije v nájmu u sestry zároveň s ní v bytě 2kk o cca 44 metrech čtverečních, takže s Viktorkou nemůžeme dlouhodobě pobývat ani tam.
Jelikož jsme nemohli mít děti přirozeně, museli jsme jít s manželem cestou IVF, kde se nám nakonec po vyčerpávajících měsících, emoční, fyzické a finanční zátěži, povedla vybojovat právě naše krásná holčička Viktorka. Zároveň jsme měli uchováno ještě jedno naše geneticky zdravé embryo (sourozence Viktorky), pro které jsme plánovali se vydat po návratu manžela. Ještě před manželovým odjezdem jsme spolu vybírali jména. Místo těšení se na naše společné druhé dítě jsem však musela řešit úmrtí milované osoby.
Kvůli smrti manžela musí být z legislativních důvodů nyní naše společné embryo zničeno bez možnosti dání mu šance na život (nelze jej ani darovat jinému neplodnému páru). Kromě manžela a táty jsme tak přišly já o možnost s manželem biologicky společného druhého dítěte a Viktorka o svého vlastního sourozence.
Dcerka je ač přes úspěšné IVF přenašečem cystické fibrózy, takže do budoucna bude muset při plánování rodiny dávat pozor a jít s budoucím partnerem na genetické testy a doufám, že nebude muset absolvovat kvůli své diagnóze také ten nekonečný kolotoč v reprodukčních centrech… Navíc nyní na osmnáctiměsíční prohlídce u pediatra Viktorce vyšel hraniční test – M-CHAT – screeningový nástroj hodnotící riziko poruchy autistického spektra (PAS). Test ve dvou letech musíme zopakovat a modlíme se, ať je nakonec všechno v pořádku.
