Pomohli jste Janě a Viktorce v těžkých časech

Dobrý den, jmenuji se Jana, je mi 33 let a mám dcerku Viktorku, která měla nedávno jeden a půl roku. Chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh.

Před necelými čtyřmi měsíci jsme společně s dcerkou čekaly na tatínka až se nám vrátí domů. Tvrdil nám, že bude dva týdny na pracovním školení. Napekly jsme, uvařily a těšily se až jej po dvou týdnech uvidíme, ale místo tatínka nám přijela policie sdělit, že už se můj manžel a tatínek Viktorky již nikdy nevrátí, že na železnici utrpěl zranění neslučitelná se životem, a že zemřel, ve 32 letech (detaily nechci uvádět s ohledem na Viktorku a příbuzné). Tragicky a zcela nečekaně se nám v ten jeden moment změnil celý život a veškeré plány a sny byly nenávratně pryč. Celkově se naše plánovaná budoucnost rozpadla v prach. Náš celý společný příběh jsme měli sepsaný i ZDE.

Zničeho nic jsem zůstala sama s tehdy čtrnáctiměsíční dcerkou.

Navíc se další tragédie nevyhla ani mé mamince, u které bych našla za normálních okolností podporu. Mou maminku odvezla po dvou epileptických záchvatech záchranka jen tři dny před odjezdem mého manžela na to údajné dvoutýdenní školení. Diagnostikovali jí zánět mozku, pravděpodobně autoimunitního původu a tak jsem se kromě ztráty manžel ocitla v situaci, kdy pomáhám v péči o svou maminku, u které teď taky nevím, jak dlouho tu ještě s námi bude. Jsem v současné době na rodičovské dovolené, takže je vše náročnější zvládat jak emočně, tak i finančně.

S manželem jsme si nestihli vzít hypotéku (naspořené peníze jsme použili na IVF v reprodukčních centech), žili jsme všichni tři ve startovacím městském bytě 1+1, kde nám bude v lednu 2027 končit nájemní smlouva a bohužel pravděpodobně nebude moct být pro daný byt prodloužena, jelikož smrtí manžela jsme přestaly s Viktorkou splňovat podmínky užívání bytu (byt určený pro manžele či páry s dětmi) a i když vše platíme řádně a včas a máme nyní zažádáno i o klasický obecní byt, zatím nevíme, jak to s bydlením do budoucna dopadne.

Zároveň moje maminka žije v nájmu u sestry zároveň s ní v bytě 2kk o cca 44 metrech čtverečních, takže s Viktorkou nemůžeme dlouhodobě pobývat ani tam.

Jelikož jsme nemohli mít děti přirozeně, museli jsme jít s manželem cestou IVF, kde se nám nakonec po vyčerpávajících měsících, emoční, fyzické a finanční zátěži, povedla vybojovat právě naše krásná holčička Viktorka. Zároveň jsme měli uchováno ještě jedno naše geneticky zdravé embryo (sourozence Viktorky), pro které jsme plánovali se vydat po návratu manžela. Ještě před manželovým odjezdem jsme spolu vybírali jména. Místo těšení se na naše společné druhé dítě jsem však musela řešit úmrtí milované osoby.

Kvůli smrti manžela musí být z legislativních důvodů nyní naše společné embryo zničeno bez možnosti dání mu šance na život (nelze jej ani darovat jinému neplodnému páru). Kromě manžela a táty jsme tak přišly já o možnost s manželem biologicky společného druhého dítěte a Viktorka o svého vlastního sourozence.

Dcerka je ač přes úspěšné IVF přenašečem cystické fibrózy, takže do budoucna bude muset při plánování rodiny dávat pozor a jít s budoucím partnerem na genetické testy a doufám, že nebude muset absolvovat kvůli své diagnóze také ten nekonečný kolotoč v reprodukčních centrech… Navíc nyní na osmnáctiměsíční prohlídce u pediatra Viktorce vyšel hraniční test – M-CHAT – screeningový nástroj hodnotící riziko poruchy autistického spektra (PAS). Test ve dvou letech musíme zopakovat a modlíme se, ať je nakonec všechno v pořádku.

Jelikož nevím, kde budeme bydlet po skončení současné nájemní smlouvy, zároveň nedisponujeme žádnou nemovitostí či pozemky, které bych mohla k našemu bydlení využít, tak největší část vybraných peněz půjde na úhradu nákladů spojených s bydlením pro mě a dceru – nájem, služby, internet. Chci, ač jsem na to nyní sama, dcerce zajistit stabilitu a alespoň malý, ale láskyplný a bezpečný domov.

Část financí půjde na psychologickou a terapeutickou podporu, která mi pomáhá v této nelehké životní fázi vůbec nějak fungovat. Snažím se být silná pro dceru, ale souhra všech těch událostí, kterými jsem už prošla, mě nyní srazila na kolena úplně. Bohužel odborné konzultace pro zlepšení psychického stavu jsou nákladné a přes pojišťovnu jsou u odborníků dlouhé čekací lhůty či neberou nové pacienty vůbec.

Další větší část bude vynaložena na náklady spojené s péčí o Viktorku – jídlo, výživa, drogerie, ošacení, obuv, léky, doprava atd. Vím, že nic nedokáže nahradit čas a lásku jejího tatínka, ale ráda bych jí dopřála alespoň nějaké větší výlety, tábory a pobyty určené pro děti. Viktorka je hodně živé a zvídavé dítě a alespoň takto jí chci vynahradit chybějícího tátu a sourozence. Táta slíbil, že Viki vezme na spoustu výletů a naučí jí spoustu věcí, a i když to teď již nemůže splnit a zažít s námi, chci část těch slibů dcerce splnit alespoň já.

Navíc Viktorka se pohybuje na spodním percentilu vývojového grafu (3.-10. percentil), takže má od pediatra doporučeno užívání nutridrinků, které jsou rovněž finančně nákladné.

Jelikož mi nemá do budoucna kdo při práci pomáhat s hlídáním a hlavně budoucím voděním dcery do školky, určitá částka, kdyby zbyla, půjde i na tyto účely.

Životní pojistka manžela sice byla vyplacena a byl nám přiznán vdovský a sirotčí důchod, ale ve výši, která ani zdaleka nepokryje sumu, kterou by zajistil manželův pravidelný měsíční příjem. Dědické řízení teprve začíná, a kvůli nezletilému dítěti se může protáhnout minimálně na rok a více, nicméně žádné vyšší finanční částky v dědickém řízení nejsou.

Děkuji všem, kteří si našli čas a přečetli si náš příběh a pokud se rozhodnete přispět jakoukoliv částkou, budeme moc vděční a rádi za Vaši pomoc. Moc Vám děkujeme.

Jana a Viktorka