Synovo onemocnění se objevilo relativně krátce po porodu. Těhotenství i porod byly naprosto v pořádku. Zhruba po měsíci a půl nám Sebík hodně zežloutl, byl převezen do FN Motol a byla mu provedena první operace, při které mu žlučové cesty vytvořili, aby mohla žluč z jater odcházet.
Ihned po operaci jsme odjížděli s mnoha recepty na léky. Syn užívá každý den antibiotika, léky na játra a další.
Sebík měl po první operaci výsledky hezké až do podzimu 2023, kdy ho začalo trápit obrovské svědění kůže při kterém měl rozškrábané celé telíčko do krve a plné strupu. Noci se proměnily v peklo, aby se alespoň trošku vyspal musela jsem ho celé noci hladit po zádech.
Dostal nový lék, který mu hodně pomohl a svědění ustoupilo. Kontrolní sono bříška v prosinci nedopadlo moc dobře, jeho výsledky se začali zhoršovat.
Máme další dvě dcery Natalku (5) a Karolinku (3). V únoru jsme byli všichni nemocní a chytil spoustu virů i Sebíček. Několikrát jsme navštívili pohotovost ve FN HK, kde dostal léky na laryngitidu. Třetí den se ale jeho stav rapidně zhoršil. Sebíček nezvládl sám sedět, začal nám padat a jen spal. Nevnimal nás a tak jsme vyjeli znovu do nemocnice kde nás přijali na JIP kvůli krvácení do bříška. Při tomto onemocnění vzniká v bříšku přetlak a pacientovi můžou prasknout jícnové varixy, což se stalo našemu synovi. Měl k tomu těžkou neurologickou poruchu a byl převezen do FN Motol, kde nakonec po mnoha komplikacích skončil s umělou plicní ventilaci na aru. Po tomhle všem se nám roztočilo kolečko hospitalizací.
Sebíčka čekali mimo jiné i předtransplantační vyšetření a zařazení na čekací listinu na transplantaci jater. Po transplantaci jater nemá Sebíček vůbec žádnou imunitu a náš dům není uspořádány tak, aby mohl Sebík spát ve svém vlastním pokoji. Máme dům o velikosti 2+1 a spíme všichni v jedné místnosti, momentálně i kvůli tomu, že u něj je riziko krvácení, tak ho chceme mít s manželem pod kontrolou.
Po transplantaci nesmí žádný vir chytit a my se v domě nemáme jak odizolovat v případě, že bude někdo nemocný. Je to velice riskantní a pro Sebastianka život ohrožující. Bohužel jsme před pár týdny skončili znova v Motole na JIP, protože Sebíček po ošetření jicnových varixu začal zvracet krev, jelikož znovu krvácel do bříška. Bylo potřeba jeho stav stabilizovat, aby mohl transplantaci vůbec podstoupit.
Vzhledem k jeho vážnému stavu nebylo na co čekat a dárcem jsem se stala já.
Momentálně jsem já doma po operaci a manžel s malým v Praze. Po propuštění musím jít bydlet s malým k bratrovi, kde je samostatná místnost jen pro mě a pro Sebíka a manžel bude muset pomoci s přístavbou pokoje. Bohužel se nám čas díky poslednímu krvácení neskutečně zkrátil. Nikdo z nás nečekal, že transplantace bude potřeba tak rychle.
