Představení sbírky
Jmenuji se Lucie a společně s manželem Martinem vychováváme dvě děti-dvanáctiletého Dominika a sedmiletou Sofinku, která letos nastoupí do první třídy. Dlouho jsem přemýšlela, jestli o pomoc vůbec požádat. Život nám ale připravil více překážek, než jsme dokázali sami unést a i když jsme se snažili zvládat všechno vlastními silami, tak už někdy máme pocit, že už dál sami nemůžeme. Ne proto, že bychom se o děti neuměli postarat. Ale proto, že každodenní život s dítětem s autismem i s finančními obtížemi nás postupně dostal na hranici sil.
Náš domov je plný lásky, ale také krabic místo skříní, stresu z každé cesty k lékaři a obav, jestli zvládneme úplně základní věci.
A přesto se každý den snažíme, aby Dominik a Sofinka měli pocit, že jsou v bezpečí a že mají rodinu, která je podrží za každé situace.
Dnes ale prosíme o pomoc i ostatní.
Komu pomůžeme?
Dominik má atypickou poruchu autistického spektra střední až těžké úrovně, ADHD a poruchu školních dovedností, na základě které má ve škole podpůrná opatření 3. Je držitelem průkazu ZTP a pobírá příspěvek na péči ve II. stupni.
Dominik je úžasný kluk, ale svět kolem sebe vnímá jinak než většina dětí. Nevyhledává společnost, nemá potřebu navazovat přátelství a ani na dětských hřištích si většinou nehraje s ostatními dětmi, ale pouze se svojí sestrou. Nejlépe a nejbezpečněji se cítí doma, ve známém prostředí, kde má svůj řád, své věci a své každodenní rituály.
Potřebuje mít upravenou deku, svůj oblíbený polštář, oblečení mu musí dokonale sedět a celkově mít jistotu, že věci kolem něj jsou tak, jak mají být. Když se jeho jistoty naruší, přichází stres, úzkost a někdy i náročné situace, které nezvládá. Občas se stává agresivním vůči sobě nebo vůči nám. Není to proto, že by byl zlý. Jen si často neumí poradit s emocemi a světem kolem sebe.
Manžel Martin pracuje na dvanáctihodinové směny systémem krátký a dlouhý týden. Vzhledem k tomu, že osobně pečuji celodenně o syna s PAS, nemohu nastoupit do stálé práce. Když je tedy manžel v práci, zůstávám na péči o děti převážně sama. Jsou dny, kdy jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná, ale snažím se dětem dát všechnu lásku, jistotu a podporu, kterou potřebují.
Bydlíme v městském bytě, za který jsme nesmírně vděční. Bohužel jsme si ho dosud nedokázali vybavit tak, aby skutečně sloužil naší rodině. Nemáme téměř žádné skříně ani úložné prostory a mnoho věcí máme stále uložených v krabicích.
Nejtěžší je ale každodenní realita – časté návštěvy lékařů, odborných vyšetření a dlouhé cesty, které musíme se synem absolvovat. Cestování hromadnou dopravou je pro Dominika velmi náročné. Hluk, lidé, přeplněné prostory a změny prostředí pro něj představují velký stres. Každá taková cesta je pro něj psychicky vyčerpávající a často i pro celou rodinu.
Nejvíce nás ale trápí, že dětem nemůžeme dopřát to, co mnoho rodin považuje za běžné. Přibližně pět let jsme nebyli na žádné dovolené. Neměli jsme možnost odjet na pár dní k moři, do hor ani na rodinný pobyt. Veškeré prostředky směřují na bydlení, jídlo a základní potřeby. Přesto se nevzdáváme. Každý den se snažíme vytvořit dětem domov plný lásky, bezpečí a pochopení. Domov, kde se budou cítit dobře, kde budou mít své místo a kde nebudou muset řešit starosti dospělých.
Pokud pomůžete, pomůžete rodině, která se navzdory těžké situaci snaží vytvořit dětem bezpečný a láskyplný domov. Pomůžete Dominikovi, aby měl klidnější a stabilnější prostředí, které tolik potřebuje. Pomůžete Sofince začít školu s pocitem, že má stejné možnosti jako ostatní děti. A možná pomůžete i tomu, aby naše děti konečně zažily chvíle, na které budou jednou s úsměvem vzpomínat.
