Pomohli jste Mírovi, který je po těžké autonehodě odkázán na pomoc druhého

Komu pomůžeme?

Strýc Míra zůstal úplně sám, nikoho nemá, jeho jediný příbuzný, manželka (tedy moje teta) zemřela. Sama se o něj 15 let se starala, je po těžké autonehodě odkázán na pomoc druhého, ve IV. stupni závislosti. Pro těžký úraz hlavy a poškození mozku, je zbaven svéprávnosti a já mu dělám opatrovníka. Převzala jsem pomyslné žezlo po své tetě, protože jsem ji to slíbila a chci tomu dostát.

Starám se o něj jak můžu, ale jsou věci, které jsou nad mé síly a i finance pro realizaci usnadnění nejsou. Na hmotku nárok nemáme, protože partner pracuje, strýc je bez nároku na invalidní důchod, pro nedostatek odpracovaných let. Lepím to jak se dá. Ale jelikož sama mám hypotéku, tak mě to finančně úplně vysálo.

Dům, který jsem koupila je nyní v rozestavěném stavu, při vyklízení jsme zjistili skrytou vadu a museli řešit likvidaci dřevomorky. Veškeré úspory tedy šly na vyklízecí a bourací práce, znalecké posudky, likvidaci dřevomorky, odměnu právníkovi a jiné. Stále nemáme vyhráno, bývalá majitelka nereaguje a soud nás teprve čeká. Než se tak vůbec něčeho domůžeme, čas utíká a výdaje jsou stále velké.

V domě je nevyhovující koupelna, strýce proto vozíme do pečovatelského domu na koupání. Přízemí domu je bez omítek a podlah. Jediný pokoj, který jsme zvládli zrekonstruovat, je ten strýcův. Sami přebýváme v horním patře v pokojích v původním stavu.

Co se Mírovi stalo?

Před 15 lety se odpoledne vracel z práce na kole domů. Za ním jel kamion. Cesta byla rovná přehledná. Pak se přiřítil osobák a začal kamion předjíždět. Když se zařazoval zpět do svého pruhu před kamion nepochopitelně smetl cyklistu před sebou… Míra svůj boj o život vyhrál navzdory nepříznivým prognozám… Probral se z komatu, ale život se mu změnil a nejenom jemu, ale i jeho manželce, která se o něj celou tu dobu vzorně starala… Ta žena byl anděl na zemi, laskavá a milující, která všem pomáhala a na sebe zapomínala. Odešla náhle z tohoto světa unavená a vyčerpaná.

Míra zůstal sám odkázaný na pomoc druhých. A někdy ten život bývá velmi krutý a zahrává si s námi, jakoby zjišťoval, kolik toho ještě uneseme a zvládneme.

Na co budou peníze ze sbírky použity?

Sbírka nám pomůže uhradit fakturu za poškozený kotel, kdy spotřeba je pro nás za 5 měsíců až neuvěřitelná (bez mála téměř 72 tisíc). Elekrárna chce částku uhradit i když ji právník posílal dopis o sporu a zahrnutí do předmětu žaloby s bývalou majitelkou.

Dál na koupi nového kotle, aby spotřeba byla adekvátní rodinnému domu, ne jako bychom byly hangár továrny. Stávající plynový kotel je již nevyhovující z roku 1993. To že je poškozený a nemá revizi jsem se dověděla až 3 den od předání domu. Celý ten proces předávání byl podivný, ale věřila jsem, že když kupuji dům přes realitku, bude vše v pořádku. Bohužel není tomu tak.

Dál bychom chtěli peníze použít na vybudování koupelny, která by odpovídala potřebám invalidního člověka a pohodlně bychom ho tam mohli na vozíku zavést, koupelna by byla hned na proti přes chodbu.
Stávající koupelna, je bez omítek a je malinká, vozík se tam nevytočí, navíc je za kuchyní a nejsou zde podlahy. Viz. přiložené fotky.

Pokud by zbyly prostředky, tak bychom rádi zaklopili přízemí podlahu, aby bylo připraveno na vybudování kuchyně. V prostoru kuchyně jsou betonové dílce, kuchyně je podsklepená. V prostoru obývacího pokoje je hlína. Nyní máme provizorní kuchyňku v patře v nejmenším pokojíku, kde je umyvadlo, dvouplotýnkový vařič a mikrovlná trouba.

Proč sbírku organizuji?

Sbírku zkouším proto, že já sama už jsem bezradná. Situace je neúnosná, finance nejsou a je tolik potřeba zařídit vše, aby jsme usnadnili život nejenom strýci, ale také nám, protože, když my sami se psychicky i fyzicky vyšťavíme, nedokážeme pak pomoci ani jemu.

Žádala jsem o invalidní důchod pro strýce a znovu po letech mu byl zamítnutý, hmotná nouze pro nás není, prý na ni nemáme nárok, partner chodí do práce. Já jsem nyní doma, a pečuji o strýce, odpoledne chodím uklízet, aby bylo peněz víc, ale starosti s domem a náhlé nečekané výdaje nás převálcovaly. Úvěry nepřichází v úvahu, partner už úvěr má a neřeší to situaci, jen oddaluje nevyhnutelné. Já mám hypotéku na dům a další úvěr si dovolit nemůžu a ani se nechci více zadlužovat. Spor s bývalou majitelkou nevím jak dlouho bude trvat, zda nám vrátí část kupní ceny, abychom mohli dům opravit.

Když se podaří něco vybrat budeme moc rádi a snad zvládneme do zimy v první řadě koupit nový plynový kotel, bo jinak si zimu neumím představit. Je tu ústřední topení. Pak bychom vybudovali pro strýce koupelnu, abychom ho nemuseli vozit koupat do pečovatelského domu. Hodně by nám to ulehčilo práci a péči o něj.

Nikdy bych neprosila, ale už jsem zkusila úplně všechno a bez výsledně a já už nevím, kam jinam se obrátit. Děkuji pokud jste to přečetli až sem, já neumím moc psát, snažila jsem se podělit se o své starosti a trápení, je to asi poslední naděje.