Pomohli jste mamince Mišce s rakovinou

Milí kamarádi a všichni ostatní,
ve svém životě už jsem toho zažila opravdu hodně. Mozkovou příhodu v roce 2018, operace hlavy a od roku 2023 bojuji s rakovinou, která se mi vrátila a v ČR už byly vyčerpány možnosti hrazené léčby. Proto potřebuji Vaši pomoc s financováním placeného léku. Jste moje poslední naděje, abych si mohla život prodloužit a být tady co nejdéle se svou rodinou.

Je mi 37 let a mám 2 vývody (stomii a ileostomii)  každý večer mě musí připojovat na výživu. Už podruhé svádím nerovný boj s rakovinou, ale mám velkou chuť žít a být tady co nejdéle.

Narodila jsem se v roce 1988 a žila jsem poklidný rodinný život až do svých 30 let.

Mozková cévní příhoda v roce 2018
8. 10. 2018 se mně a celé mé rodině převrátil život vzhůru nohama. Tři měsíce po porodu druhého syna Josífka mě postihla mozková příhoda. Byla jsem doma sama s 3letým Radimkem. Přišla bez jakýchkoliv varovných signálů. Bylo mi špatně a bolela mě hlava. Naštěstí jsem ještě stihla zavolat manželovi a poté i sanitku. Pak už jsem upadla do bezvědomí. Ani si neumím představit co v tu chvíli musel prožívat 3letý Radimek, když jsem upadla.

Z hodiny na hodinu se manžel musel začít starat o 2 malé děti. Josífek byl do té doby kojený, takže ihned po mém odvozu musel zajistit jeho výživu. Do starosti o děti se musela zapojit celá rodina. Velmi pomohly obě babičky, tety a pomáhali mu všichni, kdo mohli. Manžel musel chodit do práce, ale i tam mu vycházejí vstříc, co jen to jde.

Ochrnutí levé strany
Byla jsem převezena do Uherskohradišťské nemocnice, kde mi udělali CT hlavy a zjistili, že jsem měla výduť na cévě, která praskla, tzv. Anaurisma. Z ARA následoval převoz na Neurochirurgi do Zlína, kde jsem podstoupila komplikovanou operaci hlavy.
Doktoři mi nedávali velkou šanci na přežití, protože operace měla mnoho komplikací a mozek byl hodně zakrvácený. Po operaci jsem byla mnoho dní v umělém spánku a nikdo nevěděl co bude, až se probudím. Jestli budu mluvit, myslet a vůbec se hýbat.

Po probuzení jsem mluvit nemohla, protože mi byla při operaci udělána tracheostomie. Byla jsem ochrnutá na levou stranu. Nedokázala jsem se o sebe vůbec postarat, nemohla jsem se najíst, chodit ani cokoliv říct. Byla jsem úplný ležák.

Operací hlavy jsem měla ještě několik, poslední byla v roce 2022, kdy mi udělali plastiku lebeční kosti. Následovaly dlouhé měsíce rehabilitací v nemocnici Uherské Hradiště a také v rehabilitačním ústavu v Chuchelné.
Velmi mi to pomohlo, ale také jsem trpěla psychicky, protože jsem nebyla s dětmi a rodinou. Do Chuchelné jsem jezdila každý rok aspoň na 2 měsíce a opět celá péče o 2 malé děti byla na manželovi a celé rodině.

Sice se od té doby nemůžu pohybovat, tak jako dřív, ale užívali jsme si s dětmi výletů a sami sebe jako rodina. Slabá levostranná paréza mi prostě zůstala, ale člověk musí jít dál. Smířila jsem se s tím a jsem vděčná manželovi a okolí za podporu.

Ale tím to bohužel neskončilo.

Přišla další rána – nádor na vaječníku v roce 2023
Říkali jsme si, že už nic horšího nás potkat nemůže, ale na gynekologii ve Zlíně mi 8/2023 byl diagnostikován nádor vaječníku. Byl tak velký, že zasahoval i do střev a metastazoval na pobřišnici. Po této informaci jsme se rozhodli, že budeme vše konzultovat v Masarykově Onkologickém Ústavu Brno.

Hned začátkem září jsem byla přijata na hospitalizaci. Byly mi udělány všechny potřebné vyšetření. Poté se rozhodlo, že půjdu na 3 cykly chemoterapií, aby se nádor zmenšil a byla možná operace.

Chemoterapie nezabrala
Bohužel se nezmenšil, tak lékaři přistoupili k operaci. Při operaci 11/2023 mi byl odstraněn celý spodek – vaječníky, děloha… + musela mi být udělána resekce tlustého střeva a následně vývod. Málem jsem jim zůstala na stole, takže se nestihlo vše, co bylo potřeba. Další operaci jsem  měla 1/2024, kdy mi byly odstraněny metastázy z pobřišnice a vše co se u 1. operace nestihlo. Kontroly, léky a zase kontroly… Už jsme doufali, že je vše v pořádku a další nádory se objeví, ale bohužel.

Po roce opět znovu rakovina udeřila
Začala jsem opět mít bolesti a problémy. Nemohla jsem nic jíst, zvracela jsem. A při kontrole se zjistilo, že mám kličky na střevech a metastáze v břiše. Rakovina se opět vrátila a udeřila více. Takže mám zasaženo celé pánevní dno.  Další vývod, tentokrát z tenkého střeva.  Takže Ileostomie (pořád to teče). Další chemoterapii už fyzicky nezvládnu. Každý večer mi přijíždí domácí péče – připojí mě na výživu a ráno odpojí.

Placený lék – jediná má šance
V nemocnici už zkusili vše možné. Doporučili mi lék IBRANCE, který zdravotní pojišťovna v ČR na můj druh rakoviny nehradí, přestože je v zahraničí úspěšně používán. Už ho užívám 3 měsíce a stojí 30.300 Kč na měsíc. Lék by měl nádor zastavit, aby se dál nerozrůstal a zůstal aspoň tak jak je.

Doposud jsme ho platili sami a nikdy si nežádali o sbírku. S financováním všeho kolem mého zdravotního stavu dosud pomáhala celá rodina, ale už jsme se vyčerpali. Tímto vás moc prosím o pomoc s financováním léku, který by měl nádor zastavit, abych tady mohla zůstat co nejdéle.

Peníze budou využity na lék IBRANCE, který by měl rakovinu stabilizovat, pojišťovny ho neproplácejí. Ráda bych jej na dobu alespoň 3 let. Případně bych z části platila jiné léky, které mi budou doporučeny od mých lékařů a další položky jako pohonné hmoty na jízdy k lékařům a fyzioterapie na rozpohybování mé levé strany.

I malá částka mi velmi pomůže. Budu vděčná také za sdílení mého příběhu.

V případě, že bude veřejnou sbírkou vybrána větší částka, bude použita na stejný způsob léčby po delší dobu, pokud to bude zdravotní stav dovolovat. Nebude-li částka vybrána v plné výši, pak bude použita na stejný způsob léčby na kratší dobu, neboť to je jediný možný způsob léčby.

V případě, že by léčba musela být ukončena dříve, než budou prostředky vyčerpány, budou peníze využity na potravinové doplňky a další zdravotní služby, které nejsou hrazeny pojišťovnou – např. psycholog, fyzioterapie, případně i domácí hospicová péče, pečovatelské služby, paliativní péče nebo další, které budou třeba pro mé zajištění.  Ostatní prostředky bychom věnovali člověku s podobným osudem zde na Doniu.

Moc děkujeme za vaši pomoc a podporu.

Michaela a Roman Trefilíkovi s rodinou

Foto je z mé poslední hospitalizace v Brně v dubnu 2025.

Fotka naší rodiny z minulého léta, kdy jsme mysleli, že už je vše na dobré cestě.
Bohužel, pak se rakovina vrátila.