19. 4. 2014 – 14. 8. 2026 🕊️🌈
„We both died that day, but only you stopped breathing…“ 💔
Více než dva měsíce hledám sílu napsat tato slova. Více než dva měsíce od chvíle, kdy mi skončil svět, kdy se můj život rozpadl na milion kousků a nic už není jako dřív. Jsem zlomená a vím, že bez tebe už nikdy nebudu tím samým člověkem. Byl jsi moje všechno, moje nejmilovanější sluníčko, můj celý svět. Nikdy jsem k nikomu a ničemu necítila tak hlubokou lásku a tak silné pouto jako k tobě. Tvůj odchod mi zlomil srdce způsobem, o kterém jsem ani netušila, že je možný. Nevím, jak mám žít dál bez tebe…
Už tolikrát jsem se pokoušela najít ta správná slova. Tolikrát jsem chtěla napsat tento příspěvek, ale pokaždé mi při té představě doslova pukalo srdce. Protože jak se mám rozloučit s někým, kdo byl celým mým světem? Jak mám více než dvanáct let bezpodmínečné lásky, vzpomínek a společného života vměstnat do několika odstavců?
Tolik jsem se toho dne bála. Dne, kdy budu muset psát tato slova. A přesto jsem nikdy nemohla být připravená na to, jak nesnesitelně budou bolet.
Broučínku můj nejmilovanější… ❤️
Byl jsi tak maličký, a přesto jsi v mém životě zanechal větší stopu, než si kdokoliv dokáže představit. Nikdy jsi pro mě nebyl jen králíček. Byl jsi moje rodina, moje štěstí, moje bezpečí, můj nejlepší přítel. Byl jsi součástí mě samotné, druhou polovinou mé duše. Byl jsi láskou mého života, mojí spřízněnou duší. Miluju tě víc, než jsem kdy milovala cokoliv a kohokoliv na tomto světě.
A byl jsi tak neuvěřitelně výjimečný. Nejen statečný bojovníček, ale taky malý vzteklounek s obrovskou osobností, který měl na všechno svůj názor.
Milovala jsem na tobě úplně všechno. Jak jsi měl na všechno odpověď, většinou v podobě svého typického zavrčení. Jak jsi musel být vždycky u všeho, jak jsi mě následoval, když jsme uklízeli u králíčků, a pokaždé jsi nám musel asistovat.Jak jsi mě každý večer chodil kontrolovat do obýváku a chodil sis pro dobrotky. Nic se bez tebe neobešlo.
Jak ses dokázal rozčilovat, když jsem tě chtěla vzít do náruče, protože nošení jsi opravdu neměl rád a vždycky jsi mi to dal pořádně najevo. Byl jsi takový můj malý nerváček, tvrdohlavý vzteklounek, který si vždycky dokázal prosadit svou. A já to na tobě tolik milovala.
Nikdy nezapomenu ani na to, jak jsi mě kousal do ruky. Nebo jak jsme tomu říkali my, jak jsi mě „hobloval“. Protože už jsi neměl zoubky, bylo to takové ožužlávání. Kdybys je měl, nejspíš bych byla celá dohryzaná… Ale určitě jenom z lásky. ❤️
A přitom jsi uměl být tak neuvěřitelně něžný. Nikdy nezapomenu na to, jak ses ke mně na veterině pokaždé tisknul. Jak ses ke mně přitulil a vzhlížel ke mně těma svýma nádhernýma očičkama, jako bys mi říkal: „Maminko, zachraň mě.“ A já bych v těch chvílích udělala úplně cokoliv, abych tě ochránila. Aby ses nikdy nemusel ničeho bát, aby tě nic nebolelo.
Miloval jsi svoje vločky, hlavně ty hrachové. Svoje bylinky, růži, pampelišky a kopřivu. A samozřejmě jsi měl doma vždycky svoje privilegia. Všechno se podřizovalo tobě, všechno se plánovalo kolem tebe. Vždycky jsi byl na prvním místě. Byl jsi náš malý král, kterému patřil celý náš domov.
A taky jsi strašně rád trtkal… To bych ti přece nemohla upřít, pořád slyším to tvoje mručení, když jsi naháněl holky. ❤️
Ale ze všeho nejvíc na světě jsi miloval svoji Ovinku. Svoji životní lásku, svoji spřízněnou dušičku. Vaše láska byla něčím tak nádherným a výjimečným. A alespoň malou útěchou je pro mě představa, že jste teď zase spolu. Že už nejsi bez ní a ona bez tebe.
A pak tu byly naše malé každodenní rituály, které pro mě znamenaly celý svět…
Každý večer jsem ti chodila popřát dobrou noc. Dala jsem ti pusinku za ouško, naklonila se k tobě a pošeptala ti: „Maminka tě miluje.“
Každý jeden večer.
Bylo to něco tak obyčejného, a přitom pro mě tak nesmírně vzácného. Tehdy jsem si nedokázala představit, že jednou přijde večer, kdy už ti tu pusinku nebudu moct dát. Kdy už se k tobě nebudu moct naklonit a pošeptat ti ta slova, která jsi ode mě slýchával celý život.
A tolik bych si přála, abych to mohla udělat ještě jednou…
Prošli jsme toho spolu tolik, broučínku můj. Byl jsi se mnou v těch nejkrásnějších, ale i nejtěžších chvílích mého života. Dělal jsi mě šťastnou, dělal jsi ze mě lepšího člověka, rozesmíval jsi mě, když jsem byla smutná. Díky tobě se všechny moje starosti zdály být jen dočasné. Díky tobě měl můj život smysl.
A já jsem si tolik přála, aby to nikdy neskončilo. Abych tě mohla chránit před celým světem. Před nemocemi, před stářím, před samotným časem.
Každým rokem jsem se víc a víc bála dne, kdy mě opustíš. Strašně moc. Věděla jsem, že na takovou ztrátu nikdy nebudu připravená. Chtěla jsem tě mít navždy.
Prošli jsme si spolu tolika strastmi. Tolik jsi toho vybojoval a zvládnul. Byl jsi ten nejstatečnější bojovníček na světě. Můj nejstatečnější malinký ušáček. Můj malý Kulatý ušatý…
Hlavně posledního půl roku, kdy jsi měl problémy s chůzí a pohybem a potřeboval jsi, aby u tebe někdo byl čtyřiadvacet hodin denně. Odešla jsem z práce, abych se mohla věnovat jen a jen tobě. Byli jsme spolu ve dne, v noci, každou jedinou chvíli. Nepřetržitě. Celý můj svět se točil kolem tebe, kolem toho, abys měl všechno, co potřebuješ, abys byl v bezpečí a abys věděl, že na nic nejsi sám.
A nikdy bych nevyměnila ani jedinou z těch společných chvil.
Bojoval jsi tak statečně, ze všech svých sil. Tolikrát jsi dokázal něco, co se zdálo téměř nemožné. A já jsem bojovala společně s tebou. Protože ty jsi chtěl žít. A já jsem si ze všeho nejvíc přála, abychom měli ještě další společný čas.
Když jsi odešel, měla jsem pocit, že mě ta bolest roztrhá na kusy. Jako by mi někdo z bezprostřední blízkosti vypálil brokovnicí díru přímo do srdce.
A ta bolest nikam nezmizela…
Jsou to více než dva měsíce a já si nedokážu představit, že takhle budu muset žít další desítky let. Že už tě nikdy neuvidím, nikdy tě znovu nevezmu do náruče, nikdy nepohladím tvůj hebký kožíšek ani neucítím tvoji blízkost.
Každý den tvůj odchod bolí čím dál víc. Není jediná chvíle, kdy bych na tebe nemyslela. Každý den ti zapaluju svíčku. Dodnes jsem nepohnula ani neuklidila věci, které byly tvoje. Nedokážu to. Jako bych tím měla přijmout, že už se k nim nikdy nevrátíš.
Bez tebe je všechno prázdné. I chvíle, kdy se usmívám nebo se zdá, že jsem šťastná, jsou jen maskou, pod kterou se skrývá všechna ta bolest a prázdnota. Nic už není takové jako dřív.
Spolu s tebou zemřela i moje duše…
Nikdy nezapomenu ani na naše poslední rozloučení, broučínku můj. Na tu nesnesitelnou bolest, když jsem věděla, že tě musím nechat odejít. Nedokázala jsem od tebe odejít. Nedokázala jsem se od tebe odtrhnout, protože jsem věděla, že je to naposledy. Že už tě nikdy nebudu moct obejmout, pohladit, políbit za ouško… Chtěla jsem jen zůstat s tebou. Ještě chvíli. Ještě jednu jedinou chvíli, která by nikdy neskončila.
Napsala jsem ti dopis, který jsem ti nechala při našem posledním rozloučení, společně s naší fotografií. Abychom mohli být pořád spolu. Aby sis s sebou odnesl alespoň malý kousek nás dvou.
A přestože už tě nemůžu držet ve své náruči, nosím tě stále všude s sebou. Mám tě navždy vytetovaného blízko svého srdíčka a nosím tě i ve svých náhrdelnících. Abys mohl být pořád se mnou, ať půjdu kamkoliv. Protože představa, že bych tě měla někde nechat za sebou, je pro mě nesnesitelná. Jsi a navždy budeš mou součástí.
A pak se jednoho dne stalo něco, na co nikdy nezapomenu. Přiletěl motýlek a posadil se na okno přímo nad tvou urničku. Zrovna tam, kde jsi byl ty. Možná by někdo řekl, že to byla jen náhoda, ale já věřím, že jsi to byl ty. Že ses za mnou přišel podívat, dát mi vědět, že jsi stále někde nablízku. Že jsi mě neopustil úplně.
A tolik bych si přála, aby sis ke mně občas našel cestu. Třeba právě v podobě malého motýlka. Abych alespoň na okamžik mohla cítit, že jsi zase se mnou.
V tom dopise jsem tě také o něco prosila. O jedno z mých největších přání. Aby ses mi jednou vrátil. Až budeš moct, až budeš připravený, prosím, broučínku, najdi si cestu zpátky ke mně. Ať už jakkoliv. Já tě budu vždycky hledat a poznám tě svým srdcem.
Můj nejmilovanější chlapečku, dala bych cokoliv, opravdu cokoliv, za jediný další den s tebou. Vyměnila bych svůj život za tvůj. Spálila bych celý svět, jen abych s tebou mohla strávit ještě jednu jedinou chvíli. Prodala bych svoji duši za jedinou další hodinu.
Za jediný okamžik, kdy bych tě mohla znovu držet v náručí, cítit tvou blízkost, pohladit tvůj hebký kožíšek, políbit tě za ouško a říct ti ještě tisíckrát, jak moc tě miluju.
Teď už jsi s Ovinkou, mojí milovanou holčičkou. Věřím, že jste zase spolu, že jste se znovu našli a už vás nic nerozdělí. Počkejte tam na mě, moje nejmilovanější zlatíčka. Mám tady vaše děti, Lilianka a Angie, a oběma moc chybíte. Oba dva…
Nedokážu se s tím vším smířit. Tolik bych si přála, abychom zase mohli být všichni spolu.
A vám všem, kteří jste byli součástí Kulinkova života, bych chtěla z celého srdce poděkovat. ❤️
Za všechno, co jste pro nás udělali. Za každou pomoc, každou podporu, každé povzbudivé slovo. Za to, že jste tu s námi byli i v těch nejtěžších chvílích, kdy jsme tolik potřebovali pomoc a drželi mu palečky pokaždé, když sváděl další ze svých neuvěřitelných bojů.
Díky vám jsem mohla svému nejmilovanějšímu sluníčku prodloužit život a dopřát mu další společný čas. Další objetí, další chvíle plné lásky. Za to vám nikdy nepřestanu být vděčná.
Protože Kuli chtěl žít. Bojoval neuvěřitelně statečně, ze všech svých sil, a nikdy se jen tak nevzdával. Byl to ten nejúžasnější malý bojovníček, jakého jsem kdy poznala. A já jsem bojovala společně s ním. Udělali jsme pro něj všechno, co bylo v našich silách, a vaše pomoc byla nesmírnou součástí našeho příběhu.
Děkuju vám, že jste v něm viděli víc než jen králíčka. Že jste poznali jeho výjimečnou osobnost, jeho obrovskou vůli žít a jeho nádhernou dušičku. A že jste byli součástí těch více než dvanácti let, které pro mě znamenaly celý svět.
A tobě, broučínku můj nejmilovanější, chci slíbit jediné.
Nikdy na tebe nezapomenu. Nikdy tě nepřestanu milovat. A až jednou přijde můj čas, věřím, že si tě najdu. A už tě nikdy, nikdy nepustím.
Počkej tam na mě, sluníčko moje nejmilovanější.
Protože věřím, že tohle není sbohem. Je to jen… uvidíme se později.
Navždy tvoje maminka. ❤️
„Maminka tě miluje.“ 🐰🪽
Tím vším, co jsme spolu prošli k němu mám opravdu velmi silné pouto a Maličký je pro mě opravdu srdeční záležitostí, bez něj bych tu už nebyla.
