Představení sbírky
Stavbyvedoucí Tomáš toho za svůj život stihl opravdu hodně – jeho práce ho zavedla do různých koutů světa, několik měsíců strávil například v Brazílii, kde se zdokonalil v jazycích a prohloubil svou vášeň pro objevování nových míst. Ve Švédsku získala stavba chemické továrny, na které se podílel, ocenění Stavba roku. Práce ho také svedla dohromady s jeho životní láskou Lízou. Z velké lásky se narodila první dcera Adélka, společně ještě několik let žili a pracovali v zahraničí. Nakonec se vrátili do rodné Jihlavy, kde si začali plnit svůj největší sen – společný rodinný život. O pár let později se narodila druhá dcera Emmička. Byli nerozlučná čtveřice, která milovala cestování, hory, lyžování a hlavně společné chvíle. Tomáš vždy dokázal svou rodinu zabezpečit a nikdy od nikoho nic nežádal. Jeho životní filozofie byla jasná – postarat se o ty, které miluje. Spolu měli nekonečno plánů na trávení společného času, ale místo toho do jejich životů v únoru minulého roku vstoupila nemoc a jejich sny obrátila vzhůru nohama.
Komu pomůžeme?
Tomášovi lékaři oznámili diagnózu, která změnila vše – rakovina žlučovodů. Netušili, že je čeká rok plný nejistoty, strachu a těžkých rozhodnutí. Jak se říká – zdravý člověk má tisíc přání, nemocný jen jedno. Tomáš a jeho rodina udělali vše pro to, aby boj neprohrál. Bojoval s neuvěřitelnou silou a odhodláním, podstoupil dostupné lékařské i alternativní léčby, ale nemoc byla silnější. Na podzim mu lékaři oznámili, že ho čekají poslední Vánoce. Rozhodli se, že si slíbí lásku i před Bohem. Po dobu jeho nemoci byl jeho největší strach, aby jeho holky nezůstaly samy a bez zajištění. Přesto si nikdy nestěžoval, zůstal pozitivní a i ve chvílích největšího vyčerpání byl tím, kdo ostatní povzbuzoval. V posledním měsíci se jeho stav rapidně zhoršil a byl hospitalizován. Lékaři tehdy řekli, že se blíží konec. Rodina se rozhodla splnit jeho přání a za pomoci hospice Bárka vzali Tomáše na poslední dny jeho života domů. Byl plně odkázán na pomoc své ženy Lízy, která mu věnovala veškerý svůj čas a něhu, a snažila se mu co nejvíce ulevit.
Dne 14. března 2025 svůj boj dobojoval. Zemřel doma, obklopen láskou své rodiny. Jeho odchod zanechal v srdcích jeho blízkých nepředstavitelnou bolest, ale také nesmazatelný odkaz lásky, síly a odvahy. Už nikdy neuvidí, jak jeho holky rostou, nikdy je neobejme, nikdy už spolu nepojedou na výlet.
