Darovali jsme život 4 holčičkám (Evičce; Kačence; Barunce; Maťulce).
Naše nejstarší dcera Matylda byla vždy bystrá (sama se naučila brzy číst), upovídaná, plná energie. Byla vznětlivá, ale to jsme přisuzovali její povaze. Takový vztekající se rozumbrada, který má svůj detailní fantazijní svět Hřebensko a imaginární kamarádku Anthil Štěnicovou. Fantazie jí neopustila. Nyní si např. vytváří své vlastní knížky pod pseudonymem Roňa Matylda Káď Mušketová. K tomu přibyla záliba v encyklopediích týkající se fungování lidského těla. Možná z ní jednou bude spisovatelka či doktorka.
Problémy nastaly s nástupem do školky, kdy nám již první den paní učitelka sdělila, že je s ní něco v nepořádku, že je jiná než ostatní děti a že to máme nějak řešit. Dennodenně jsem slýchala stížnosti na to, že vyžaduje neustálý dohled a na její afekty. Nalézt v dnešní době dětského klinického psychologa nebo psychiatra bylo téměř nadlidským úkolem (zasáhla do toho také doba covidu). Trvalo dlouho, než jsme se dopracovali k nějaké diagnóze.
S nástupem do první třídy u ní byla zjištěna forma PAS – poruchy autistického spektra (konkrétně Aspergerův syndrom), ADHD a nadání. Poruchy autistického spektra jsou závažné psychické poruchy, pro které je mimo jiné typická oslabená schopnost vést sociální komunikaci, navazovat a rozvíjet vztahy, přemýšlet v sociálních kontextech. Tyto poruchy se pojí často s jinými poruchami. V dětském věku jde např. o poruchy aktivity a pozornosti, jako je tomu u naší dcery. Vlivem ADHD je roztěkaná, výbušná, někdy i slovně agresivní. V současnosti vyžaduje neustálý dohled a všude chodí s doprovodem.
Matylda dochází na nácvik sociálních dovedností, nicméně je to běh na dlouhou trať. Postupně se její projevy chování zlepšují. Díky své inteligenci má velkou šanci na sociální začlenění. Pracujeme na tom, aby jednou byla samostatná a méně odbíhala do svých fantazijních světů. Nevzdáváme to a věříme, že jsme na správné cestě.
Její sestřičky (1, 3 a 5 let) jsou společenské, zvídavé a upovídané. Tvoří partu, která drží při sobě. Když se na dětském hřišti někdo posmívá té nejstarší, ta mladší se ji zastane. Barunka chce být ve všem první, ráda zpívá a tancuje. Kačenka je pro každou špatnost a nejmladší Evička je takové usměvavé sluníčko.
Svůj čas se snažíme rovnoměrně rozložit mezi ně, aby žádná z nich nebyla na vedlejší koleji. Občas bývá obtížné vše skloubit dohromady. V našem stereotypním životě bych ráda všem svým dcerám dopřála plnohodnotný a spokojený život. Aby byly šťastné, měly své zájmy, přátele a své místo, kde jim bude dobře.
