Jmenuji se Corsina a říkají mi bílý anděl, je mi skoro 18 let a už dlouhou dobu se trpím obrovskými bolestmi zubů. Snažím se dělat všem okolo sebe radost, starat se o ně a být jim tím nejlepším parťákem, ale už mi docházejí síly. Ráda bych se zase vrátila zpět do normálního života, už o něj nechci jen bojovat, ale užívat si ho společně s mými nejmilejšími.
Jmenuji se Corsina a jsem skoro 18-ti letá kobylka. Říkají o mně, že jsem bílý anděl. Před třemi lety se mi narodil překrásný hřebeček jménem Camaro. Bylo to dokonalé, a proto se možná vše semlelo tak rychle. Přišla jsem o tak ceněnou imunitu.
Ještě jsem Vám nepředstavila svou mámu. Jmenuje se Tamara a stará se o mě dokonale. Říká, že jsem ta nejdokonalejší bytost v celém vesmíru, nejlepší parťák a obětuje maximum, aby mi bylo dobře. Já zase vím, že jen díky ní jsem stále tady. Máma zavolala paní doktorce Sukové (Čačkové). Paní doktorka odhalila problém se zuby a dutiny plné abcesu. Verdikt byl ihned jasný. Trhat a léčit antibiotiky. Jak jednoduše to zní. Ale nikdo si neumí představit, co jsme si s mámou prošly. Při operaci se zub rozlomil na mraky malých kousíčků, a proto mi udělali do hlavy díru, aby všechno vyčistili. Tři dlouhé měsíce se mi díra léčila a zacelovala. Bylo to peklo. Denní převazy a čištění hluboké rány: „Bože, už nikdy“, říkaly jsme si s mámou. Ale nebyl to konec. Po doléčení se mi zase naplnila hlava hnisem. Vše se opakovalo. Díry v hlavě, denní péče, bolest, špatné dýchaní. Peklo. Pro náš obě i paní veterinářku. Ale jak správně předpokládáte, zase jsme to zvládly.
Ale to bych nebyla já… Půl roku poté jsem si ve výběhu rozpárala nohu. No, pro obyčejného koníka brnkačka. To ale bohužel není můj případ. Stalo se něco, čemu nerozumíme, zbláznil se mi celý autoimunitní systém a moje máma mě vezla za minutu 12 na kliniku do Německa, ať to stojí, co to stojí říkala. Pomohli mi tam. Po 10 dnech mě vrátili domů a další tři měsíce jsem musela brát kortikoidy. Ale jo. Také jsme to zvládly. Jen to trvalo celý rok, než jsem se pořádně dala dohromady.
Už jsme si myslely, že můžeme začít znovu. Dělat co mě baví, trénovat, cvičit, hrát si. Nebojovat o holý život.
Zase omyl. Máma je totiž pečlivka a fakt má o mě strach, a tak požádala paní veterinářku, která přijela dělat preventivní kontrolu, aby mi prosvítila hlavu tou divnou věcí, které říkají rentgen. Při tom zjistili, že mám v hubě opět časovanou bombu.
No nic, domluvily jsme se, že další zub musí ven. Začalo to jako obyčejná extrakce stoliček a skončilo jako noční můra všech zúčastněných. Zub prasknul, historie se opakovala. To ale nebylo všechno. Praskla mi při tom důležitá céva a začala jsem šíleně krvácet. Všichni dělali, co bylo v jejich silách, aby krvácení zastavili a naštěstí se jim to povedlo. Díky Bohu. Dostala jsem infuze a vitamíny, paní doktorka a samozřejmě máma se mnou zůstaly celou noc a hlídaly mě.
No a teď to přijde. Operace se kvůli prasklé cévě nepovedla dokončit. Zase tam jsou rozdrcené části zubu a znova mě čeká operace s otevřením lebky a následná léčba.
Říkám si. Proč zrovna já? Vždyť se snažím všem dělat jenom radost. Já už si taky chci jen trochu žít. A tak Vás moc prosím o pomoc. Jsem bojovnice a vím, že to zase zvládnu. Prosím Vás o příspěvek na veterinární léčbu a Bemer terapii. Veterinární péče je strašně drahá záležitost, ale já ji skutečně potřebuji. A ta Bemer terapie? To je zase věc, která mi pomůže být brzy fit.
Děkuji a přikládám, jak to celé bylo.
Vaše Corsi
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
