Pomoc po požáru pro Toničku a její maminku

Monika a její dcera Tonička ve svém životě nic neměly zadarmo. Přes diagnózu chronického onemocnění, obtíže s hledáním bydlení a jeho udržením v samoživitelské domácnosti se Monice podařilo vybudovat domov, ve kterém Tonička mohla spokojeně vyrůstat.

Nyní jejich domov zasáhl požár a ony přišly o velkou část svého zázemí. Pomozte jim znovu se postavit na vlastní nohy po této tragické události.

Jmenuji se Monika, je mi 43 let, a posledních 6 let jsem budovala zázemí pro mou dceru Toničku, která se narodila s vrozenou vývojovou vadou ledvin.

Hodně času jsme trávily v nemocnici, a tak vzhledem k její zvýšené únavě jsem se snažila pro ni vytvořit prostředí i doma, kde by mohla odpočívat a hrát si. V průběhu let jsme nasbíraly edukační hračky, výtvory a vzpomínky. Mým hlavním přáním bylo, aby byla Tonička zdravá a šťastná.

Jelikož jsme s dcerou bydlely samy, nebylo jednoduché sehnat odpovídající bydlení, ani utáhnout všechny náklady. O to větší radost jsme měly, když nám byl přesně před rokem přidělený městský byt, který jsme si konečně mohly začít budovat podle svého. Byl to náš splněný dlouholetý sen.

V novém bytě jsem z jedné místnosti chtěla udělat nový pokojíček, na který se Tonička velmi těšila. Kvůli náročnosti mého zaměstnání třídění věcí a jeho budování zabralo více času, než bych si přála, a tak jsem jí aspoň prozatím vytvořila princeznovské zázemí ve větší místnosti, kde jsme také společně přespávaly.

Na tomto místě byl konečně náš domov. Všechny naše věci, oblečení, hračky, vzpomínky, výtvory, výbava pro budoucího prvňáčka. Milovaly jsme zvířátka. Tonička byla něžná a empatická, takže první morčátko měla už asi ve svých dvou letech. Když nám umřelo, byla tak nešťastná, že jsme si pořídily další.

Morčata budila každé ráno Toničku do školky. Pomazlily se, potom teprve se pomazlila s ostatními zvířátky. Měly jsme ještě zakrslého králíčka, a na jaře jsme si splnily další velký sen – pořídily jsme si britské koťátko.

O všechna zvířátka jsme přišly v jediný den, jedinou hodinu, kdy jsme se naposledy to ráno rozloučily a pomazlily, než jsme odjely do školky a do práce. Ten den jsme se už neměly kam vrátit.

Dne 11. 6. 2026 náš domov shořel a my o všechno přišly.

Přišly jsme o většinu oblečení, vybavení, spotřebičů, výbavy a zázemí pro budoucího prvňáčka, hraček i věcí, ke kterým jsme měly osobní vztah.

Náš byt nebyl pojištěn, tedy nemáme žádnou možnost náhrady.

Nyní řešíme, kde a jak znovu vytvořit bezpečný domov. Část našeho zázemí musíme vybudovat znovu od začátku.

Vždy jsem se snažila všechno zvládnout sama. Tohle je ale nad moje možnosti. Proto žádám o pomoc touto cestou. Budu vděčná za jakýkoliv dar, který přispěje k vybudování naší nové budoucnosti.

Prosím, pomozte mi v těchto těžkých chvílích, abych opět Toničce mohla vytvořit domov, kde bude šťastná.

Peníze bychom použily na výdaje na nové bydlení, rekonstrukci bytu a na výdaje spojené s přechodným bydlením.

V bytě nám také shořela zásoba speciální výživy pro dceru, kterou stále využívá kvůli svému ledvinovému onemocnění a alergii na mléčnou bílkovinu. 

Dále bychom finance použily na výbavu do školy, nábytek, hračky, edukační pomůcky a další věci, o které dcera v jediný den přišla. Požárem bylo také zničeno také téměř veškeré naše oblečení.

Následně by nám velmi pomohla finanční pomoc pro zařízení bytu po jeho rekonstrukci, neboť požár zničil veškerý nábytek, spotřebiče malé i velké, i celou kuchyň s vybavením.

Nyní přespáváme u známých a zatím nevíme, co bude dál. Vše musíme vybudovat opět od nuly. Primární je pro nás v tuto chvíli sehnání přechodného bydlení a následně vybavení bytu a obnovení dcery věcí.

Prioritně budeme hradit výdaje spojené s přechodným bydlením a vybavením do školy.

Pokud by se nám podařilo uhradit veškeré náklady se vzniklou škodou, případný přebytek bychom zaslaly na podporu podobných sbírek na Doniu.

Předem děkujeme za jakoukoliv pomoc.