Z celého srdce děkujeme všem, kteří nás podpořili. Vaše příspěvky, slova podpory a ochota pomoci pro nás znamenají obrovskou oporu. Každá koruna pro nás moc znamená. Vážíme si toho, že jste se rozhodli být součástí našeho příběhu. Děkujeme, že jste v tom s námi! S vděčností, Pavla, Milánek a Dominiček.Jmenuji se Pavla, je mi 37 let a jsem maminkou dvou úžasných chlapců – Milánka (13 let) a Dominička (v září oslaví 3 roky). V posledních letech se náš život výrazně zkomplikoval a ocitli jsme se v situaci, kterou už bohužel sama nezvládám.
Nejnáročnější je péče o mladšího syna Dominička, který vyžaduje každodenní intenzivní péči. Máme podezření na poruchu autistického spektra, opožděný vývoj řeči, sociální interakce, hyperkinetické projevy a afektivní záchvaty. Už jako miminko Domča hodně plakal, trápily ho bolesti bříška, později potravinové alergie a časté regrese. Po každém onemocnění přicházel zpětný vývoj – ztrácel dovednosti, které už uměl. V roce a půl neprošel dotazníkem na autismus.
Dnes, téměř ve třech letech, Dominiček stále funkčně nemluví, jen zřídka opakuje. Neřekne ani „máma“, neukáže na věci, nerozumí jednoduchým pokynům, sám se nenají ani neobleče, nesdílí pozornost, je plně na plenkách. Neřekne si o své potřeby, a kvůli tomu čelíme denním výkyvům nálad, breku a vztekání. Některé záchvaty přicházejí nečekaně, kdykoliv a kdekoliv. Navštěvujeme neurologii, psychologii a logopedii. Za sebou máme funkční vyšetření zraku, spolupracujeme s ranou péčí a speciálně pedagogickým centrem, dojíždíme na terapie a v budoucnu je v plánu i vyšetření na foniatrii.
Finančně jsme na hraně přežití. Můj jediný stabilní příjem je rodičovský příspěvek 4 000 Kč (končí v září 2025), alimenty a přídavky na děti. Pokrýváme tím nájem, energie, internet, telefon a splátku auta. Mám sice malou živnost (ruční výrobu), ale ta pokryje jen minimum, a kvůli ní mi byl navíc zamítnut i příspěvek na bydlení. Není to ale příjem, který by nás uživil, bohužel. Konkurence je veliká.
Po rozchodu s tatínkem Domči (v jeho půl roce) jsem po nějaké době prodala své auto, které stále splácím (a ještě 9 let budu), abychom měli finanční rezervu, a pořídila jsem nám auto levnější – tato finanční rezerva nám však vystačila na rok. Auto ale nutně potřebujeme – dojíždíme až 1,5 hodiny na terapie a k různým lékařům. Kvůli Dominičkově hyperaktivitě a jeho stavu není možné využívat MHD. Auto také využívám k odvozu staršího syna na fotbalové tréninky několikrát týdně a na zápasy. V dubnu a květnu 2025 jsme ještě zvládli vyžít díky daňové vratce, ale od června už nemáme z čeho brát chybějící peníze.
Žádala jsem v listopadu 2024 na doporučení lékařů o příspěvek na péči pro Dominika – v březnu 2025 nám ale přišlo zamítnutí. Podala jsem odvolání a nyní čekáme na nové posouzení, které bude trvat zase několik měsíců.
Dominik byl přijat do speciální logopedické třídy v běžné školce, ale podmínkou je, aby nenosil plenky. Bohužel zatím není schopen do školky nastoupit, protože nekomunikuje a nechápe, co po něm chceme, tím pádem nechápe ani nočník. A dokud nebude moci do školky, nemohu nastoupit zpět do práce. Je na mě velmi fixovaný a každá adaptace je pro něj velmi náročná.
Věřím, že až se situace ustálí a Domča bude alespoň na dopoledne docházet do školky, budu moci opět pracovat (ze začátku na poloviční úvazek) a vše zvládnu mnohem lépe. Ale do té doby nás čeká období, které bez pomoci nezvládneme.
Proto se s pokorou obracím na vás s prosbou o pomoc. Nikdy jsem o nic nežádala a tato sbírka je jediná naše pomoc. Každá koruna, sdílení nebo povzbuzení pro nás znamená obrovskou podporu a naději, že se naše situace může brzy zlepšit.
