Max se narodil předčasně v 31 tt. akutním císařem. Narodil se s vrozenou vadou rozštěpem rtu, který mu byl operován 6 dní po porodu. Následně dostal infekci a byl na poslední chvíli operován. Odstranili mu polovinu odumřelého tlustého střeva, jehož část byla přirostlá k žlučníku. Další dva měsíce měl vývod bokem, mohl ležet jen na zádíčkách, nemohl být kojen, což jeho vývoj také dost ovlivnilo. Po dvou měsících byl znovu operován a střeva mu úspěšně napojili. Následovaly dvě vážné sepse, odmítání potravy, zástavy srdce, 20 dní na intubaci. Po dlouhých 92 dnech nás pustili z porodnice a Maxe poprvé viděla nejbližší rodina (návštěvy nebyly možné kvůli covidu).
Už v porodnici jsme začali cvičit Vojtovu metodu, pravidelně jsme chodili k odborníkům a do rizikové ambulance. Kolem 4 měsíce jsme si začali všímat většího šilhání, které se postupně zhoršovalo. Přidal se také atopický ekzém ve vážně formě. Max měl tehdy rozškrábané ruce do krve a i v létě musel nosit triko s dlouhými rukávy, které měl sešité, aby se nemohl ještě více poranit. Navíc ho trápilo astma a časté záněty průdušek, k astmatu se většinou pojí alergie a Max má dodnes alergii na základní potraviny a 18 dalších.
Postupem času jsme si začali všímat, že Max je psychomotoricky pozadu. Chtěl být jen na zádech a na bříšku brečel. Měl problémy se přetočit. V roce a půl přišla největší rána, když paní doktorka určila diagnózu – dětská mozková obrna. V té době Max ještě neuměl ani sedět, natož lézt. Následně mu byl potvrzen syndrom Superman (XYY). Přišli první lázně, intenzivní rehabilitace, hipoterapie, ergoterapie a další. Skoro ve dvou letech dokázal Max sám sedět a lézt. Následovala operace strabismu a po ní konečně mohl odložit dětské brýle. S dalšími lázněmi přišel velký pokrok a Max si poprvé stoupnul před svými 3. narozeninami.
AKTUÁLNĚ
Momentálně se vyrovnáváme se ztrátou jeho tatínka. Přišlo to nečekaně a byla jsem postavena do situace, kdy Max už může spoléhat jen na mě. Těch jeho komplikací bylo a je mnoho a já bych mu ráda dopřála to nejlepší, co mu můžu dát. Bohužel nezvládám zatím nastoupit do práce, protože Max potřebuje 24 hodinovou péči, jediný můj příjem je z příspěvku na péči, nezmiňuji finanční závazky, které zůstaly po manželovi. Je pro mě velmi složité sehnat prostředky pro jeho léčbu a rehabilitace, ale také pro zajištění základních potřeb. Terapie, které Maxovi nejvíce pomáhají stojí desítky, ne-li stovky tisíc a většinu zdravotní pojišťovny neproplácí. Navíc auto, které denně používáme k dopravě do stacionáře, k doktorům a na terapie, je napsáno na tátu Maxe a s největší pravděpodobností o něj přijdu. Proto zakládám tuto sbírku.
