Pomoc malému Josífkovi, který vyrůstá bez maminky

Když se letos v květnu narodil Josífek, maminka vůbec nemohla spát. Ale ne protože by ji tolik potřeboval. Josífkův pláč slyšela, i když byl od ní kilometr daleko. Léky nepomáhaly a maminku nakonec odvezla sanitka na psychiatrii, kde už je přes měsíc a ještě nějakou dobu tam bude.

AKTUALIZACE: Nyní je už doma, na psychiatrii byla 2. srpna až 4. prosince 2024. Stále však sama potřebuje pomoc a o Josífka se stará otec a prarodiče.

Zdravou maminku nikdo a nic nenahradí, můžeme však tatínkovi umožnit žít beze strachu, z čeho zaplatí veškeré náklady spojeny s péčí o syna a bydlením.

Některé věci v životě by snad ani neměly stávat. Maminka Kateřina (39) odmala bojuje s oční vadou, cystou na ledvinách a astmatem. Nic z toho však nenasvědčovalo tomu, že by nemohla mít děti, nebo se o ně nemohla postarat.

Narodila se v Opočně, vyrostla v blízké vesnici, vystudovala vysokou školu v Pardubicích, a potom mnoho let žila v pracovala v Praze, kde poznala o rok staršího Václava. První rána přišla, ještě když spolu chodili, v srpnu 2022 Václavovi našli rakovinu. Naštěstí včas, pomohlo také to, že nepil alkohol. Podstoupil operaci, ozařování či chemoterapie však nebyly nutné.

3. června 2023 se vzali v románského kostele svatého Jakuba ve stejnojmenné vesnici. Chtěli bydlet ve svém, a tak se přestěhovali do Kutné Hory, kde bylo bydlení dostupnější. Káťa otěhotněla a vypadalo to, že vše bude v pořádku, i když rodiče nebyli dávno nejmladší.

Když se v květnu 2024 narodil Josífek, maminka téměř nemohla spát. Přestože neplakal a klidně spal, stále se o něj bála. Slyšela jeho pláč, i když byl zticha, nebo byl s tatínkem venku.

Konzultace s psychiatričkou nepomohla, léky nepomohly, nepomáhalo téměř nic. Nakonec Káťa sama poprosila manžela, aby zavolal sanitku, a nechala se odvézt na psychiatrii. Od té doby tam za ní manžel jezdí, podle možností i s malým Josífkem.

Původní podezření na laktační psychózu se nepotvrdilo, jde spíše o úzkostnou poruchu. Káťa se během jednoho roku dvakrát stěhovala, vdala a porodila syna. To by byla zátěž i pro zcela zdravého člověka. Káťa úzkostnou poruchou nejspíš trpěla i předtím, jen se nikdy neprojevila tak silně.

Václav (40) se dostal do složité situace. Hrozí mu, že nebude moci nadále podnikat, protože se nemůže věnovat klientům, když ho potřebují, v situaci, kdy je na prvním místě jeho syn. Má ještě zaměstnání na poloviční úvazek, kde mají pro jeho životní obtíže pochopení, ale tam vydělává velmi málo.

Není jasné, zda se maminka bude moci ještě tento rok vrátit k péči o syna, případně do práce. Do té doby je situace rodiny dost nejistá. Prarodiče ze strany maminky bydlí daleko, ti ze strany tatínka jsou sice blízko, ale nemohou mu pomáhat stále.

Dlouho přemýšlel, zda vůbec podobnou sbírku využít. Mají vlastní byt, který nemusí splácet, ty nejnutnější výdaje zvládne platit i ze snížených příjmů. Moc dobře ví, že mnoho lidí je na tom hůře než on a jeho rodina. Hlavním důvodem, proč do toho nakonec šel, je Josífek, a to, aby mohl prožít šťastné dětství bez strachu o to, z čeho rodiče zaplatí běžné a hlavně nečekané výdaje.

Od narození Josífka nemůže Václav naplno pracovat a je otázka, kdy to bude možné. Finance ze sbírky budou použity výdaje spojeny s chodem domácností (poplatky, energie, nutné opravy). 

Dále budou použity na běžné potřeby syna (strava, oblečení, pleny), na společné výlety, v budoucnosti i na vzdělání, kroužky, sportovní potřeby, tábory a další volnočasové aktivity. Část vybraných peněz chceme ušetřit a případně použít na nečekané výdaje.

Také je možné, že se nám nepodaří najít vhodnou lékařskou pomoc a psychoterapii na pojišťovnu,  a využijeme peníze ze sbírky pro tento účel, protože Josífek potřebuje zdravé rodiče.

V případě, že se podaří vybrat nižší částku, okolo sta tisíc korun, budeme z ní financovat především základní výdaje v nejbližších měsících, abychom nemuseli sahat do úspor, a menší opravy bytu.

Nic a nikdo nenahradí Kátě zdraví a Josífkovi maminku, která by byla s ním a ne v psychiatrické nemocnici. Každý z nás však může pomoci jejich rodině v této těžké době.

Děkujeme Vám za jakoukoli pomoc.