Kláře se po operaci daří dobře a vypadá to, že operace byla úspěšná a ona si tu s námi nějaký čas pobude. Klára se vrátila do doby před nemocí a už zase honí kachny a sem tam si ukradne i nějaké to vajíčko, co se mi nepodaří včas sebrat. (Paní doktorka říkala, že to nevadí, když to bude sem tam jedno vejce.....ale striktní dietu hold musíme dodržovat :-)

Všem, co mi přispěli moc děkuji. Ulehčilo to rodinnému rozpočtu a darovalo šanci Kláře na nový život. Hlavně se ulevilo mě a mým blízkým, že se s naší kamarádkou nemusíme loučit předčasně. A i kdyby tu s námi byla jen o chvíli na víc, tak to stálo za to:-)

Děkujeme:-)

Klára se přes víkend hodně zhoršila, tak jsem ji vezla do Brna o den dřív (pondělí 29. 7.) a rovnou šla i na operaci.

Snad nemusím vysvětlovat žádnému psomilovi, že pocit, kdy vám psa odvádí pryč se slovy ,,My se Vám po obědě ozveme, jeďte domů" a vy máte v ruce jen vodítko, je dost zničující. Dojedete domů a civíte na telefon, protože už je po obědě a i po svačině a ono pořád nic. Tak teda čekáte, vykouříte 20 cigaret(týká se jen kuřáků) a přemýšlíte jestli nebude lepší si dát panáka Rumu a nebo tabletku Neurolu, co vám zbyla po dědovi. Když už teda ten telefon zazvoní, volá někdo jiný a tak ho pro jistotu seřvete a prásknete telefonem. Ten den přijdete o deset přátel a uděláte si peklo v rodině.  Když už konečně volá to správné číslo jsou skoro 3 odpoledne. Do sluchátka vám řeknou, že operace proběhla až na malou komplikaci dobře, ale že dalších 24hodin bude kritických a vy víte, že do rána je z vás notorik s rozedmou plic. Ráno se opakuje další kolo čekání na telefon, protože den před tím vám bylo mimo jiné sděleno, že si máte zavolat zítra. Všichni víme, že dovolat se jakémukoli doktorovi je nadlidské úsilí a tak se dostanete do kolotoče „zvedne to?“ a nebo „zavolá zpátky?“. Nakonec spojení proběhne, dostanete nějaké informace a všechno se to zase opakuje. Nejlepší den na drátě je středa, protože vám slíbí, že si MOŽNÁ budete moct pro psa přijet v pátek, ale upřesníme zítra… Ve čtvrtek jste jak na trní a čekáte na potvrzení pátečního odvozu a JUPÍ, potvrzeno, v pátek se jede.

Dneska už je Klára doma, ale ač to tak možná vypadá, nemá ještě vyhráno. Příští týden jedeme vytahovat stehy a na kontrolní ultrazvuk, jestli se tvoří nějaká tekutina a nebo ne. Pokud ne, operace se povedla a všechna snaha nebyla zbytečná…

Operace Kláry je naplánovaná na úterý 30. 7. Snad to bude šťastné datum…

19. 7. v pátek podstoupila Klára CT na VFU v Brně. Vyšetření ukázalo, že chylothorax není způsoben nádorem, infekcí ani srdeční vadou. Příčina je tedy neznámá a předpokládá se, že byla způsobena nějakým úrazem. Dobrá zpráva je, že operace má smysl a Klára má naději, že si tu s námi ještě nějakou dobu pobude. 

Po vyšetření CT jsme s Klárou jeli do Vyškova na kliniku, kde ji mají v péči a udělali kontrolní RTG kvůli pneumotoraxu, na který mě v Brně upozornili (před CT odsávali zbylou tekutinu o objemu cca 1,4l a taky cca 1l vzduchu). Na RTG bylo vidět, že poškozená plíce se zacelila a volný vzduch, co vysáli v Brně, byl jen zbytek po čtvrteční katastrofě. V neštěstí máme i trochu štěstí:-)

Ani ve snu bych nedoufala, že by během několika málo hodin přispělo tolik lidí, tolik peněz. Všem ze srdce děkuji.

Edit: Dnes jsem byla s Klárou na dalším odsátí a paní doktorka z hrudníku odčerpala 3,5l tekutiny. Bohužel se během odčerpání rozhodl jeden z plicních laloků prasknout a došlo k pneumotoraxu, takže k tekutině přibyly cca 4l vzduchu. Naštěstí v neštěstí se plíce rozhodly spolupracovat a zkáza není tak velká. Toto nás ovšem vyburcovalo z nečinnosti a rozhodli jsme se CT udělat už zítra na klinice v Brně. Po odsátí se ještě udělal kontrolní rtg, kde je vidět jak moc velký pneumotorax je a taky jeden zkolabovaný plicní lalok. 

Modlím se, aby jsme operaci stihli. Snad zítřejší vyšetření ukáže, kde je zdroj problému.