Představení sbírky

V úterý 4. března měla jedna z mých bývalých spolužaček z gymnázia, Eliška, narozeniny. Pro jistotu jsem jí hned poslala přání přes sociální média. Zanedlouho poté mi napsala její sestra Šárka, že Eliška v noci zemřela. COŽE?!? ŠOK, SMUTEK, LÍTOST, ALE I POCIT NESKUTEČNÉ NESPRAVEDLNOSTI!

Ale tento příběh není o mně… Je o rodině, která během pár dlouhých dní a bezesných nocí plných trýznivé nejistoty přišla o veškeré naděje a sny o společném dlouhém a spokojeném životě naplněném běžnými rodinnými starostmi. Hlavně je ale o dvou dětech, Josífkovi (10) a Honzíkovi (8), které už nikdy neuvidí ani neobejmou svoji maminku. Je i o partnerovi Tomášovi (42), který najednou ztratil svou partnerku, nejlepší přítelkyni a matku jejich dětí.

Eliška měla jen běžnou chřipku. Ta ale otevřela zadní vrátka něčemu horšímu, co se skrývalo v jejím těle – streptokokové infekci. Přidaly se problémy s dýcháním. Následoval převoz do nemocnice. V pátek ráno už byla přeložena na ARO, kde ji uvedli do umělého spánku, zaintubovali, napojili na plicní ventilátor a podávali plnou antibiotickou léčbu. V sobotu se zdálo, že je ATB léčba účinná, ale to se infekce jen nadechovala k poslednímu úderu. V neděli nastalo selhání ledvin následované první zástavou srdce, kterou ještě naše bojovnice zvládla. Na druhou zástavu srdce jí už bohužel nezbylo dost sil.

Eliška svou bitvu prohrála v noci z neděle na pondělí.

Eliška byla neskutečně energická bytost plná života a pozitivity, snílek s hlavou věčně v oblacích. Ve všem si dokázala najít to, co jí pomáhalo růst dle svého životního hesla: „Co tě nezabije, to tě posílí!“ Společně s námi vystudovala bilingvní gymnázium v Táboře. Francouzština a celá kultura Francie ji fascinovaly. Velmi ráda vzpomínala na naše výměnné pobyty ve Francii. Nos měla věčně zabořený do knížek, o kterých ráda a dlouze diskutovala se svou neteří Emmou. Milovala všechny živé tvory – od koní, na kterých znovu začala jezdit poté, co se s Tomášem přestěhovali z Prahy zpět na jih Čech do Nového Vojířova, malinké vesničky poblíž Jindřichova Hradce, až po své dva psy a hejno slepiček.

„Matka je ta, která může nahradit všechny ostatní, ale ji nemůže nahradit nikdo jiný.“
Kardinál Mermillod