Představení sbírky
Vážení dárci,
jsme Lukáš a Lucie, blízcí přátelé Sáry, maminky devítileté dcery Beátky, a jejího milujícího manžela a rádi bychom vám stručně představili její náročný životní příběh. Sára žila podle motta „Dej a bude ti dáno“.
V roce 2013 ji postihla nečekaná těžká situace – po epileptickém záchvatu doma byla převezena do nemocnice, kde jí po důkladných vyšetřeních diagnostikovali nádor na mozku. Po konzultaci s lékaři v Brně jí bylo sděleno, že nádor, přestože byl velký jako „tenisový míček“, je možné operovat. Lékaři upozornili, že kdyby byl nádor o pár milimetrů větší, zákrok by nebyl proveditelný. Sára s operací souhlasila a rozhodla se o svůj život statečně bojovat. Po odebrání části nádoru, protože celý nebylo možné odstranit, se z histologického vyšetření dozvěděla, že nádor je nezhoubný.
Každých šest měsíců Sára podstupovala kontrolní magnetickou rezonanci. V roce 2015, když byla těhotná s dcerou Beátkou, lékaři zjistili, že nádor začíná opět růst. Hrozilo, že bude muset podstoupit okamžitou operaci, což by znamenalo přerušení těhotenství. Naštěstí nádor rostl pomalu a lékaři jí dovolili dítě donosit. Beátka se tak narodila a stala se pro Sáru novou nadějí a motivací nevzdat se. Po třech měsících kojení musela Sára podstoupit druhý operační zákrok, po němž vyšlo najevo, že nádor je zhoubný a začal závod s časem. Podstoupila několik cyklů chemoterapie a ozařování, což nádor na nějaký čas opět zbrzdilo.
Sářin milující manžel jí byl po celou dobu obrovskou oporou, staral se o ni i o jejich dceru, nechodil do práce. Bohužel v roce 2024 přišla nepříznivá zpráva – nádor začal znovu růst a další operace už nebyla možná. Sára pokračovala v dalších cyklech léčby a společně se svou rodinou statečně bojovala. Nemoc však postupovala a v červenci tohoto roku jí lékaři oznámili, že už nemohou nabídnout žádnou účinnou pomoc. Manžel však dál hledal možnosti alternativní léčby a objevil specializovanou kliniku Carl Gustav Carus v Drážďanech, kde probíhají pokročilé léčebné postupy. Navzdory obrovským finančním nákladům na vyšetření se Sářin stav před odjezdem do Německa rapidně zhoršil, a převoz již nebyl možný. Sára i její manžel bojovali do poslední chvíle statečně, bohužel však 10. 10. 2025 Sára boj se zákeřnou nemocí navždy prohrála. Sára bohužel neměla životní pojistku, která by nyní rodině pomohla pokrýt výdaje na žití. Její milovaná dcera a manžel zůstali sami, a v jejich srdcích i životech zůstala nevymahatelná prázdnota.
