Pomohli jste přispět Mirce ke svobodnějšímu pohybu

Jmenuji se Mirka. Je mi 41 let a od 14 let jsem na vozíku, kdy jsem si při skoku do bazénu zlomila krční obratel a porušila míchu. Nechybělo málo a málem jsem se i utopila. Nakonec mi ale lékaři zachránili život a od té doby žiji s nenávratným ochrnutím nohou a částečným ochrnutím rukou. Tato událost převrátila život celé rodině.

Přes svůj handicap se snažím pomáhat alespoň tam, kde mi síly stačí. Dělala jsem několik materiálních sbírek pro pár psích útulků, snažím se shánět věcné dary do facebookových útulkových aukcí, organizovala jsem záchranu opuštěného psa. Také jsem před covidem pracovala na částečný úvazek 6 let jako asistentka pedagoga na místní základní škole a poté pomáhala znevýhodněným dětem s doučováním. Tím chci říct, že se snažím být v rámci možností užitečná a nejen čerpat od ostatních. Nyní bych potřebovala zase trošku pomoci já sama.

Nemám partnera ani děti, starají se o mě stárnoucí rodiče, kterým jsem vděčná opravdu za mnohé. I díky nim jsem byla schopna vystudovat střední a pak vysokou školu. V době studia jsem byla v centru dění, setkávala se s přáteli, „chodila“ na koncerty, hrála rugby na vozíku a zkoušela různé sporty. Toto období bylo moc fajn, ale moji tehdejší přátelé postupně začali zakládat rodiny a já postupně trávila dny jen doma, což velmi často doprovázely slzy. Navíc mí rodiče pomalu stárnou a i když si všichni přejeme, aby to tak nebylo, sil jim postupně ubývá a dost jich potřebují na péči o mě, protože se sama nevykoupu, nezajdu si na WC…

Mým středobodem se stali mí psi. Mám k nim velmi hluboký vztah a jsou mými společníky 24 hodin denně. Jsou takovými mými terapeuty. Bohužel i oni mají celkem závažná onemocnění (adoptovaný Igor je slepý, s nemocnou slinivkou, fence Maye byl vloni vyoperován zhoubný nádor…to je na jiný dlouhý příběh), udržují mě v určité psychické pohodě. Moc ráda bych s nimi někdy vyrazila na procházku, vyvenčila je, vzala s sebou synovce či neteř na zmrzlinu nebo se jen tak „šla“ provětrat.

Před časem jsem objevila řešení, které by mi po 28 letech absolutní závislosti na další osobě umožnilo samostatný a svobodnější pohyb. Jedná se o přídavný elektropohon k vozíku, který si opravdu moc přeji.

Konečná cena pohonu, na který jsem si nechala udělat kalkulaci včetně speciální úpravy pro mé částečně ochrnuté ruce, je 113 010 Kč. Uvědomuji si, že v dnešní nelehké době není jednoduché někomu jen tak darovat peníze a proto vám předem děkuji za každou, byť sebemenší částku.

V případě, že se povede překročit cílová částka, použila bych finance na doplatek nového invalidního vozíku, který si momentálně též pořizuji a po 12 letech každodenního používání již opravdu potřebuji. V případě ještě větší štědrosti z vaší strany použiji peníze na fyzioterapie v soukromém zařízení.

S díky Mirka