Pohyb bez zábran pro Terku

Ahoj, jsem Terka, v lednu jsem oslavila své 19té narozeniny. Netušila jsem, jak se mě i celé mé rodině za chvíli otočí život vzhůru nohama. Již půl roku jsem upoutaná na vozík díky málo známé nemoci. Bydlíme v panelovém domě a i přes existenci výtahu se ven sama nedostanu. K výtahu to mám 9 schodů, 9 překážek díky nim se ven ani domů bez pomoci nedostanu. Tato překážka znepříjemňuje život nejen mně , ale i všem co chtějí se mnou čas trávit. Plošina by mě tuto volnost dala.

22. ledna 2024 mě taťka pro přetrvávající nevolnost odvezl ze školy z Mladé Boleslavi domů. Mysleli jsme,  že mám jen střevní virózu. Byla jsem slabá a těžko jsem držela směr kam jdu, občas se mi podlomili nohy. Protože trpím na slabý tlak, mysleli jsme že je to tím. Jenže má chůze se horšila. Ve čtvrtek mě mamka vzala na internu kde mi vzali krev a poslali na CT, které ale nic neukázalo. Doporučení bylo zvýšit pitný režim. V pátek jsem se ze všech svých sil vydala abych si za asistence bráchy došla pro šerpu absolventa. Bylo to krásný. Jenže další den byl zase horší a v neděli mě mamka znova vzala do nemocnice. Poslali mě do Liberce na neurologii, kde mi do 30 minut dělali lumbální punkci. Ta způsobila asi tří denní silné migrény ale nic neprokázala. Stejně tak ani magnetická rezonance, několik neurologických vyšetření dalších odběrů a jiných vyšetření. Chůze byla den ode dne obtížnější, nohy byly těžké a já stále víc slabá. Po 9 dnech mě pustili z nemocnice, že si mě převezmou na rehabilitaci v Jablonci nad Nisou. Po týdnu mi volala paní doktorka z nemocnice, že mě objednala na neurologii do Prahy k paní doktorce Serranové, kde jsem prvně zaslechla svou diagnózu FUNKČNÍ NEUROLOGICKÁ PORUCHA S FUNKČNÍ SLABOSTÍ, laicky řečeno  – MOZEK  STÁHL ŠPATNÝ SOFTWARE A ZAPOMĚL, ŽE MÁ NOHY.

Od té chvíle začala mamka s hledáním někoho, kdo by pomohl, poradil co s tím , jak mi pomoct. Protože víme diagnózu, jezdili jsme na speciální fyzioterapii do Ústi nad Labem, ale nic víc. Cestování pro mě bylo víc a víc náročné, stav se jen zhoršoval.  Teď už jsem na tom tak že neudělám ani krok, nepostavím se ani s oporou , neposunu nohu na posteli, otočit na bok mi dělá velké obtíže. Mám dny kdy mě to zasahuje do horní poloviny těla, mívám křeče až se mi tělo kroutí se záškuby – těch dnů je naštěstí málo.

Stále pracujeme na zlepšení mého zdravotního stavu, už mám za sebou sérii  cvičení Vojtovy metody, taky  akupunkturu a očistu hlavy v Jabloneckých lázních, a nyní aktivně dojíždím na na neurofyzioterapii do Saremy Liberec. 

Na začátku téhle nemoci mi lékaři říkali ať letos školu odložím, ať nedělám závěrečky ani přijímačky na jinou. Kousla jsem se a zabojovala a nakonec jsem závěrečky i přijímačky udělala.

.  

Na to abych mohla být soběstačná a mohla bez okolní pomoci jezdit do školy  a zpět domů bych potřebovala šikmou zvedací plošinu, která by mě pomohla dostat se přes schody. Jenže bez pomoci ji nekoupíme. Samotná rehabilitace je velmi nákladná a tak prosím o pomoc každého kdo by mohl alespoň něčím přispět. Pokud by se vybralo více jak je na plošinu potřeba tak bychom finanční část daly i na rehabilitaci.