Podpořili jste studentku Katerynu v jejím studiu

Jmenuji se Kateryna Hrynko,je mi patnáct let a já jsem z Ukrajiny, z Charkova.

    Musela jsem uprchnout z tohoto města spolu s maminkou a mladším bratrem, když nad námi hvízdaly kulky a granáty. Bylo to strašné, děsivé a útěk byl velmi dramatický.

    V březnu 2020 jsem se účastnila v Praze výtvarné soutěže (písková animace). Na soutěž jsem přijela se svým otcem, který nyní musel zůstat na Ukrajině. Prahu jsme si zamilovali na první pohled. Celé čtyři dny jsme nemohli odtrhnout oči od architektury, chodili jsme po městě a dívali se kolem s otevřenou pusou. Bylo mi tu dobře. Při útěku z Charkova jsme tedy zamířili znovu právě do Prahy, a to i s mým africkým ježkem. Je to moje duše a nemohla jsem ho tam nechat.

    Ubytovala nás úžasná rodina, jsme jim vděční – jsou to naši andělé strážní.

Důležitou částí mého života je kreslení. Velmi ráda kreslím, nejraději mám tužku a písek. Kreslím tak dlouho, co si pamatuji, tedy od dětství. Ještě před pár měsíci bych ani netušila, kde a z jakých důvodů skončím. Teď jsem ve městě, o kterém jsem tak dlouho snila a chtěla ho znovu alespoň navštívit. Nikdy bych nevěřila, že mi zrovna válka i umožní v něm žít.

Podle mých rodičů je malování v mém životě důležité už od mých tří let, tehdy jsem si s kamarády ze školky vyměňovala vlastnoručně vyrobená přáníčka. Poté jsem byla poslána do dětského výtvarného ateliéru. Od té doby uplynulo sedm let a pokrok na sebe nenechal dlouho čekat, ale teprve nedávno jsem začala experimentovat s materiály a styly při hledání toho pravého. Mnoho chytrých lidí říká, že smyslem života je zlepšovat se, takže upřímně doufám, že se mi to podaří. Je obtížné otevírat palčivá témata, jako je válka, ale bohužel se to v mém životě stalo. Byli jsme „osvobozeni“. Z čeho? Od koho? Od věcí, které máme rádi? Od pohodlí, od tepla domova? Člověk se narodil v lásce a pro lásku, ne pro poznání vnitřní prázdnoty, pro pocit zmaru, který nás sžírá zevnitř. Každý den mohou lidé zažívat něco strašného: noční můry, těžké deprese, nadměrnou úzkost a prostě nedůvěru k mnoha lidem bez zjevného důvodu. Není snadné se vyrovnat s hrůzami války a začít od nuly v nové zemi s jiným jazykem a jinými lidmi. Od dětství jsem slýchávala příběhy o válce, ale nedokázala jsem si ani z poloviny představit, jak těžké to může být.

Byt, ve kterém bydlíme, patří úžasným, citlivým lidem a právě oni mi řekli o Střední škole reklamní a umělecké tvorby Michael. Studovat na této škole se pro mě stalo snem, nebo spíš prostředkem k pokračování a realizace mého životního snu. Byla jsem se tedy ve škole představit a ukázat jim své kresby. Líbily se jim tak, že pro mě stanovili náhradní termín talentových zkoušek. Ty jsem úspěšně absolvovala a byla přijata do prvního ročníku oboru “Grafický design”.
Studium na této škole se ale musí platit.
       Ráda bych vás proto požádala o pomoc. O pomoc s uhrazením školného na studium v prvním ročníku.
      Část školného již byla vybrána a převedena díky laskavým lidem, kteří nám poskytli útočiště. Zůstatek peněz potřebných na zaplacení školného činí 34 900 za školní rok 2022/23.  Na nákup knih a vybavení pro školení je potřeba více peněz. Peníze budou použity pouze na školné a úhradu… Budu vděčná každému, kdo na mou žádost odpoví.
      Za vaši pomoc vám moc děkuji.

Kateryna Hrynko