Adam onemocněl na jaře v roce 2020.
Do té doby zdravý kluk, plný elánu. Jak jsme vždy doma říkali, narodil se s jednou bruslí na jedné noze a s lyží na druhé.
První příznaky začali běžnou infekcí, nachlazením, horečkami až jednoho dne už Adam nevstal. Infekce vyvolala autoimunitní onemocnění, dnes velice vzácné NMOSD.
Začal kolotoč vyšetření, opakovaných hospitalizací, až jsme téměř po půl roce dozráli ke správné diagnóze.
Adamovi se zcela změnil život. Z kluka, který byl zvyklý svůj čas trávit sportem a se spoustou kamarádů, zůstal odkázaný na naší péči.
Zahájili jsme intenzivní léčbu ve FN Motol a současně i intenzivní rehabilitaci.
Díky tomu, že byl Adam zvyklý sportovat, nebylo mu cvičení tak cizí a má neskutečnou snahu dodnes. První týdny byly náročné, Adam nezvládl ani krok bez pomoci.
K aktivní rehabilitaci jsme museli zkombinovat léčbu v Motole na dětské neurologii. Naštěstí dosud žádný relaps nemoci nebyl a nyní je ve stavu, kdy zvládne krátké vzdálenosti s trekovými holemi. Bohužel nás trápí stále nestabilita.
Adam se vrátil po dvou letech do školy, alespoň na pár hodin, což mu umožnilo být se svými vrstevníky a řešit tak běžné klukoviny. Po škole probíhá amb. rehabilitace 2 až 3 x v týdnu, o víkendu cvičíme doma nebo jezdíme na bazén. V průběhu roku lázně, biologická léčba a tak stále dokola.
Adam by byl určitě nerad, aby sbírka zazněla lítostivě, s nemocí jsme se naučili žít a fungovat a pro nás je i morální podpora velice důležitá. Těšíme se z každého dne, který je, těšíme se z maličkostí a každého pokroku, který Adam zvládl.
Bohužel bez potřebných financí takto intenzivně rehabilitovat do nekonečna nelze, předsudky jsme odložili stranou, protože si uvědomujeme, že půjdou finance správným směrem.
