Martin byl optimistický 38letý muž plný plánů do budoucna. Věnoval se své práci, koníčkům, ale především své rodině – přítelkyni Petře a dvěma malým dcerkám: tříleté Karolínce a desetiměsíční Barunce. Pěstoval kaktusy, pečoval o svého oblíbeného kocoura, rád jezdil s rodinou na výlety. S Petrou si pořídili na hypotéku menší byt na plzeňském sídlišti a zdálo se, že jim ke štěstí nic nechybí. Svatbu plánovali, až holčičky povyrostou, aby si ji také ony jaksepatří užily.
Osud ale vytáhl mnohem horší kartu. Na ten únorový víkend roku 2025 už jeho blízcí nikdy nezapomenou. Mladá rodina si vyjela na Šumavu navštívit Martinovu maminku a užít si zimních radovánek, ale právě tam, uprostřed noci, se bez jakéhokoli předchozího varování Martinovo srdce zastavilo. Přes veškerou snahu záchranného týmu, jehož členem byl shodou okolností i Martinův tatínek, který měl tu osudnou noc službu na záchrance, Martin své blízké opustil navždy. Zemřel na místě, obklopen celou svou rodinou.










