Komu pomůžeme?

Pomůžete konkrétně „Magdě“. Museli jsme její jméno a některé reálie kvůli anonymitě pozměnit.
Zde je její příběh:

Manžel zničil tři životy. Za týrání malého miminka a těžké ublížení na zdraví, dostal podmínečný trest.

Už jako malá jsem byla týrané dítě. Když se objevil můj šarmantní manžel, působil jak princ na bílém koni. Z pohádky se ovšem brzy vyklubala noční můra.

Zpočátku byl na mě strašně hodný, vyprávěl mi, jak se stará o rodiče a často za nimi jezdí (později jsem se dozvěděla, že jeho maminka je naprosto zdravá a otec alkoholik). Měl rád pořádek, já perfekcionista, takže bylo vždy naklizeno. Začala jsem věřit v lásku na první pohled, milovala jsem ho a myslela si, že on miluje mě. Stále mi říkal, co pro mě udělá, jak nemá rád, když se muž chová špatně k ženě. Jezdili jsme stále na výlety, užívali jsme si života, chtěl mě jen pro sebe a mě to těšilo. Po půl roce jsem zjistila, že jsem těhotná. Měla jsem pocit, že i on má radost, alespoň to všem kolem vyprávěl. V tu dobu jsme spolu už bydleli. Tvrdil mi, že je zvyklý na 3 teplá jídla denně a druhý den nechce jíst to samé. Celé dny jsem stála u plotny, uklízela, vařila a starala se o něj. Pak mě požádal o ruku a já neváhala ani chvilku. Svatební přípravy byly jen na mně… většinou jsem ale podle něj udělala vše špatně. Tam začínaly první neshody. Když to přehnal, přišel s kytkou nebo nějakým dárkem a omlouval se. Říkal, že to je kvůli mým hormonům a že po porodu bude vše dobré.

Na syna, a také na to, že budu konečně „normální“ a pro manžela dost dobrá, jsem se velmi těšila. Rodila jsem dva dny a bylo to šílené. Křičela jsem a on křičel na mě, že to zvládne každá, tak ať se snažím, že dýchám špatně, že tlačím špatně nebo jen seděl a koukal do telefonu. Když přišla doktorka, tak dělal, jak mě miluje. Když se malý narodil, nedýchal. Okamžitě mi ho odnesli. Strašně jsem se bála, slyšela jsem jen ty přístroje a hlasy zdravotníků… Manžel řekl, že si jde zakouřit a pak se vrátí a nechal mě tam úplně samotnou.

 Syna dali dohromady, dala jsem mu jen pusu a hned ho zase odnesli. Kolabovala jsem, měla jsem velkou ztrátu krve a nebyla schopná se pomalu ani pohnout. Manžel přišel a řekl, že nemá smysl, aby tam ještě byl. Malého si šel vyfotit na JIP a pak domů. Už v šestinedělí mě nutil denně do sexu, v té době jsem měla silnou anemii, bolesti a motala se mi hlava. Když jsem si prosadila svou, byl na mě hnusný, že je chlap a sex prostě potřebuje, že jsem neschopná ženská, když mu nedám, co chce. Zesměšňoval mě, urážel a ponižoval. Většinou dostal to, co chtěl. Nepůjdu do podrobností, ale bylo to velmi násilné a velmi bolavé. Když to přehnal, dostala jsem opět kytku a omlouval se mi, že jsem v šestinedělí, že je normální, že jsem taková… Že to přejde a zas si budeme skvěle rozumět. Pak přišel s tím, že si v šestinedělí uděláme další miminko. Velmi toužil po dceři. Věřila jsem mu… Jenže i po šestinedělí mi bylo stále zle, syn měl problémy s dýcháním a já s ním běhala stále po nemocnicích. On si každý den stěžoval, že se věnuji jen malému a na něj si čas neudělám, že to přeháním a udělám z něj mamánka… Když mu bylo cca 5 měsíců otěhotněla jsem podruhé. Ale to už byla doma hádka za hádkou. Tolik kytek, co jsem dostala za ten půlrok, nedostanu už asi za celý život. O druhé těhotenství už manžel nejevil žádný zájem.

Za nedlouho poté jsme rekonstruovali náš dům, kdy začalo to nejhorší…Koncem října přišel z práce, že půjde na neschopenku a před rodinou říkal, že jsme se takto domluvili, případně, že jsem mu něco poručila (velice rád si hrál na podpantofláka). V oknech jsme měli závěsy, které nepropouští světlo. Když jsem jen prošla z místnosti do místnosti v tričku nebo ve spodním prádle, řval na mě, že na mě všichni koukají. Dopadlo to tak, že závěsy byly stále zatažený… Když jsem telefonovala, stál u mě a kontroloval každé mé slovo. A stejně jsem pak dostala vynadáno, že jsem něco řekla špatně.

Manžela jsem po předchozí zkušenosti u porodu nechtěla. Bohužel to nevyšlo. A bylo to opět šílené. Když mi začal porod, musela jsem ještě doma dodělat, co jsem nestihla, uklidit, připravit manželovi, co potřeboval a připravit syna a mě na odjezd… Porod proběhl celkem v pohodě, jen jsem ho u toho musela krotit, protože měl pořád nějaké připomínky. Ke mně se přidali i doktoři… Pak si udělal s dcerou fotku a šel domů. Po 5 dnech jsme se vrátili i my. 

Doma nebylo nic hotového, přesto tvrdil, že za tu dobu utratil 30.000 Kč. Neměla jsem sílu se s ním hádat. V té době se to začalo stupňovat. Byl schopný mi vyčítat, že jsem na nic matka, že jsem kráva a magor, že mě děti nebudou mít nikdy rády. On jak je svatý, když je se mnou, že jsem satan, horšího člověka nikdy nepoznal, že jsem odporná, tlustá a že s ním nespím. Když jsem chtěla něco říct, řekl mi, ať držím hubu a nechám ho domluvit… To vydržel v kuse třeba hodinu i dvě. Stál přímo nade mnou a obličej měl jen pár centimetrů od toho mého. Většinou u toho byly i děti. Prosila jsem ho, ať toho nechá, že mi může všechno říct, až děti budou spát… Dost časté byly výhrůžky, že spáchá sebevraždu, pokud někomu něco řeknu nebo zabije mě. Říkal, že beze mě a děti nemůže žít, že jsem pro něj všechno, a také dodal, jak budu mít celý život před očima, že se zabil kvůli mně. Nikdy by mě ani nenapadlo, že by mohl vědomě ublížit dětem.

Žárlivost byla na denním pořádku. Když mi volal, byť jen operátor, tak jsem byla děvka. Když se vrátil z nákupu, vyčetl mi, co jsem nestihla udělat, a ještě mi oznámil, kolik kvůli mně utratil a musela jsem mu tu částku poslat zpět na účet. Když k nám jezdily návštěvy, musela jsem vždy péct od pečiva, dezertů až po slané, navařit, uklidit, odtáhnout závěsy a neukazovat se před okny (v kuchyni jsem musela chodit skrčená nebo po čtyřech). Před návštěvami se choval mile, ke mně i dětem. Vždy jsem si přála, aby návštěva nikdy neskončila. Po odjezdu mi vyčetl, co jsem udělala špatně. Pak zatáhl závěsy, zavřel okna a dveře, několikrát do mě strčil, kopl mě, plácnul, kousnul, přimáčkl mě k lince, stál za mými zády nebo mě znásilnil. Byl extrémně surový, pálil mě cigaretami a řezal mě. Na hlavu mi přimáčkl polštář, abych nemohla řvát. Vyhrožoval ženskou obřízkou. Mám po celém těle jizvy. Nicméně se budou hojit lépe než ty na duši.

Schovával mi věci, kontroloval telefon, když přesně ve 12 hodin nebyl oběd na stole, tak byl problém. Já se fakt snažila, jen jsem prostě nestíhala, s malou v náručí a malým stále u sebe, protože se bál být kdekoliv jinde. Zesměšňoval mě – já se před ním styděla už úplně za všechno. Neustále utrácel a mně nenechal ani korunu. Za něj jsem musela vše platit já.

Dcera byla novorozeně, když jsem si všimla, že manžel ublížil synovi (měl od něj modřiny, které manžel vymýšlel jak skrýt). Tehdy jsem ho seřvala a zabránila dalšímu násilí na něm. Ale od té doby si syn k němu zpět cestu nenašel a měl z něj nehorázný strach. Modlila jsem se, aby si toho všiml někdo sám od sebe. To se ale nestalo – byli jsme i u doktorky, kam mě pro jistotu doprovodil. V té době si podle mě uvědomil, že je malý ve věku, kdy dokáže ukázat, co se přibližně stalo. Jako další oběť si vybral bohužel vybral dcerku, o čemž jsem neměla ponětí. Podle znaleckých posudků měla zlomeniny různého stáří již v kojeneckém věku.

 Nenapadlo mě, že by jí mohl ublížit. Bylo to miminko. Jak to tak píši, říkám si, že by to poznal i úplný debil. Jednou, když jsem malou převlékala z pyžama, všimla jsem si oteklé a nehybné ručičky. Hned jsem ji převezla do nemocnice, kde udělali dceři rentgen a zjistili ji zlomeniny ručičky. Na ortopedii si mě vychutnal doktor – dokud neřeknu, co se stalo, zůstaneme v nemocnici. Nikdo mi nevěřil, že vůbec nic netuším. Na oddělení byla naštěstí skvělá lékařka, která na mě netlačila a snažila se pochopit, co se vážně stalo. Citlivě mi vysvětlila, že musí zavolat hned kriminálku. Pan kriminalista dorazil a byl velmi milý. Snažil se se mnou sepsat vše potřebné. S muži jsem od jisté doby neuměla komunikovat a měla jsem z nich strach. On byl ale záchrana. Řekl, že nesmím manželovi podávat žádné informace a nesmím se vrátit domů. Další den mi doktorka řekla, že by potřebovali udělat dceři rentgen celého tělíčka, ultrazvuk bříška a také magnetickou rezonanci. Se vším jsem souhlasila. 

Přišla paní doktorka, sedla si k nám na postel, držela mě za ruku a řekla mi, že na snímcích našli na třikrát zlomenou i druhou ručičku. Pak za mnou stále chodila a postupně mi říkala, na co přišli: nožička, klíční kost, druhá noha, záprstní kůstka, nosní kůstky. Sesypala jsem se. Přišla sociálka, pak další kriminálka a chtěli po mně vše zopakovat od začátku. Nebyla jsem schopná o tom mluvit, pořád na mě tlačili, stáli nade mnou a mně připadalo, že je to hrozně obtěžuje. Ptali se, jestli jsem byla týraná i já, řekla jsem, že nevím. Neměla jsem lékařskou zprávu a nechtěla jsem si připustit, že šlo o týrání. Nějak mi stále nedocházelo, že by toho byl manžel schopný. Po všech vyšetřeních zjistili, že se vážně jednalo o velmi násilné zacházení s malým miminkem. Jestli jsem si předtím myslela, že jsem na dně, tak teď jsem byla hluboko pod ním. V nemocnici jsme byli 14 dní. Za tu dobu jsem musela najít nové bydlení. S dcerou jsem nesměla vylézt ani z pokoje.

Vyšetřovatel se mě u výslechu ptal na dceru. Na konci jsem mu chtěla říct, že ubližoval také mně a synovi. Bohužel mě zastavil s tím, že neřeší nás, ale dceru a že má v protokolu z nemocnice, že my jsme v pohodě. Prý má dost práce a nechce se zabývat něčím, co není podložené, že když jsem s ním teda nechtěla být, tak jsem měla odejít a ne teď vyprávět nesmysly. A vždy, když jsem se u výslechu rozbrečela, na mě sykl, ať se uklidním, že na divadélko není zvědavý.

Za týrání malého miminka a těžké ublížení na zdraví dostal exmanžel podmíněný trest. Dle právničky mám být ráda alespoň za to, když nemám videodůkazy. Mám dokonce počítat s tím, že se odvolá. Všude mě pomlouvá. Že jsem byla já ta hysterka. Manžel zničil 3 životy. Nicméně soud se zabýval jen jedním. Týral mě i má malinká miminka. Celá věc se řešila dlouhé roky. Všichni máme posttraumtickou stresovou poruchu. Musíme jít dál, ale nepopírám, že i ta malá víra v české zákony, právníky, soudce a celý nesmyslný orgány, zmizela.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Peníze by se využili na terapie pro děti a další mimořádné výdaje. Na právní zastoupení proti agresorovi v občanskoprávním sporu.
Příspěvek na bydlení a odstěhování se z bytu, jelikož agresor „díky“ soudu ví, kde bydlí. 

Magda je velmi hodná a statečná a zároveň pomáhá dalším obětem domácího násilí.