Olegovi Tkačenkovi a jeho rodině, vybudovat znovu dobročinnou pekárnu a místo pomoci pro vnitřní uprchlíky. Oleg také vozí humanitární pomoc a jídlo vojákům a lidem na frontové linii s ruskými okupanty.
Mise Olega začala v roce 2015 v Marijince. Začátkem léta začal se skupinou dobrovolníků vozit chléb lidem do města. Protože do tohoto přifrontového města tou dobou vozili jen byznysmeni, který s nim obchodovali a prodávali ho za 11–12 hřiven. Tou dobou stál chléb v jiných městech 5–6 hřiven. Dobrovolníci pochopili, že není potřeba vozit jen potraviny a oblečení, ale že je nutný i chléb, jehož dovoz byl složitý. Kupovali chléb ve Slavjansku a vozili ho do Marijinky. Mezi těmito městy bylo asi 5 blokpostů – to bylo hodně časově náročný, dovézt chléb včas. Dařilo se to až po obědě, kdy rusové začínali město ostřelovat. Na podzim toho roku začal Oleg přemýšlet o tom, že by ve městě postavil pekárnu. Ve městě bylo hodně lidí, hodně se jich vrátilo po osvobození. Oleh věc probral s partnery a přáteli a rozhodli se v Marijince otevřít pekárnu.
Oleg k tomu dodává: "Těsně po otevření pekárny lidi začali říkat, že celé město voní chlebem, a že se sem vrací život. Jedna z nejdůležitějších věcí pro Oleha bylo, aby lidi mohli kupovat chléb za dostupnou cenu, aby byl chléb dobré kvality a také vytvořit nová pracovní místa. Tou dobou už totiž část lidí začala zvykat na humanitární dodávky potravin, práci bylo těžké najít a lidé byli závislí na humanitární pomoci. To pro nás bylo naprosto zásadní téma. Lidi věřili ve vítězství Ukrajiny a bylo potřeba, aby začali opět pracovat a přivykat k normálnímu (ve smyslu neválečnému) životu."
Sama pekárna byla v Marijince postavená v roce 2016. pracovali tam prodavači, provozní, atd. celkem cca 10–15 lidí, kteří domů nosili výplatu a byli nezávislí. Čím dál tím víc lidí chodilo ptát se na práci. V roce 2018 byly v Marijince už dvě pekárny. Pekárna Olega měla cca 10 zaměstnanců. V druhé pekárně obdobně. Obyvatelé Marijinky si mohli kupovat kvalitní chléb za dostupnou cenu. Plus byly vytvořeny nová pracovní místa.
"My jsme se kromě pekárny zabývali dál i humanitární pomocí a pomocí vojákům. Jednou za týden například přijížděli vojáci, kteří bránili náš okres u Krasnohorivky. My jsme jim dávali chléb a další. Tou dobou jsme žili ve Vuhledaru a jezdili pracovat do Marijinky.
Potom v roce 2022 se i Marijinka stala přifrontovým městem a bylo aktivně ostřelováno (v dubnu 2022). odjeli jsme do Pokrovsku.
Tam jsme neplánovali otvírat pekárnu, tam jsme prostě žili. Neměli jsme peníze na nájem ani na nové vybavení." Říká Oleg.
Oleh a dobrovolníci zvládli z Marijinyk odvézt věci a vybavení malých rozměrů během evakuací/závozu humanitárky. My jsme to vybavení darovali jiné pekárně v Pokrovsku a udělali s nimi bartr. Oni nám za to dávali hotový chléb. Ten jsme vozili do Marijinky a do Vuhledaru a v několik center pro vnitřně přesídlený osoby. Potom nám pomáhali kamarádi a darovali nám mouku apod. z Marijinyk jsme zvládli odvézt jen nějaké malé vybavení – hnětače těsta, lednice. Pece jsme odvézt nezvládli. Nechtěli jsme riskovat životy lidí během evakuace vybavení (lidí, který by pomohli s nakládáním).
Potřeba chleba vzrůstala tak, jak ve Vuhledaru v roce 2022 zůstávalo cca 14 000 lidí. To, že jim kluci mohli vozit 500 bochníků chleba bylo jako kapka v moři. Víc nám pokrovská pekárna dávat nemohla.
Předseda Team 4 Ukraine Jan Heřmánek o projektu říká: "Jsem moc rád, že se nechal Oleg s rodinou přesvědčit a přesunuli se dále od fronty, bohužel do Pokrovsku již pravidelně dopadají klouzavé pumy FAB, rakety a dělostřelecké granáty ruských okupantů. Zachránili jsme společně s Koridor UA vybavení, které z pekárny šlo zachránit. Nyní je třeba obnovit pekárnu i humanitární práci Olegovi skupiny v oblasti."
Důvody proč se pekárna a uprchlické centrum přesouvá do Slavjansku Oleg shrnul níže: "Proč jsme si vybrali pro novou pekárnu Slavjansk? Protože pronajatá budova je našich známých a protože je vhodná pro naši práci a protože je nejlevnější. Navíc máme podepsanou smlouvu s OSN a díky tomu můžeme vydělat peníze, za které uděláme část oprav a můžeme se snažit zapojit do místního obchodního trhu. Takže můžeme dál spolupracovat s OSN a podporovat tylidi, kteří to potřebují. Nyní je hodně vesnic, kam jsme vozili chleba už v okupaci nebo velmi blízko frontě. Hodně lidí z těch vesnic odjelo, protože jim jde o život. Ale stále ještě pokrovský region zůstává velkým a pekáren je málo. Navíc město je zde stále Pokrovsk a Myrnohrad, kde potřebují pomoc. Pomoc OSN je veliká, ale stejně nedostatečná. My rozumíme tomu, že musíme sami dělat nějakou práci a shánět další donory, abychom mohli pracovat i v dalších vesnicích. Máme přátele, kteří jsou místní (z vesnic) a jsou ochotní roznášet potraviny a chléb málomobilním a starým lidem, kteří se nemohou evakuovat.
Další naše plány jsou spolupráce s OSN a našimi přáteli, kteří nám pomáhají. Nejsou to jen naši přátelé, jsou to naši partneři. Nezáleží na tom, jakou částkou nás podpoří. Všechno je pro nás obrovská pomoc a podpora." (Koridor UA , Team 4 Ukraine )
Oleg hovoří o osobní motivaci po skoro 11 letech ruské agrese:
"Moje osobní rozhodnutí bylo pomáhat vojákům. Obecně je mise našeho projektu pomáhat civilistům. Sám jsem se ale rozhodl, že chci pomáhat ukrajinským vojákům, protože jich hodně znám a vím, že jsou to dobří a čestní lidé. Hodně mých osobních peněz jde měsíčně na pomoc vojákům. A vím, že moje pomoc má velikou váhu. I pomoc civilistům má velikou váhu. Takto se píše historie. Jakákoli pomoc civilistům i vojákům má obrovskou váhu. Kdyby se nepomáhalo civilistům, nemohli by civilisti pomáhat vojákům. Kdyby se nepomáhalo vojákům, byla by fronta už daleko dál, než kde je teď a nebyla by spousta těch civilistů.
Proto pokračujeme v práci a naší misi."
Co teď bude Oleg s naší pomocí dál dělat?
Realizovat program s OSN a pomáhat lidem, kteří nespadají do tohoto programu – lidém, kteří sami nemohou přijít na výdejní místo chleba. „Máme přátele, kteří například v Pokrovsku budou chodit a rozdávat chléb sami (málomobilním lidem například). Není to zatím jako ve Vuhledaru, kde zůstalo 7 000 lidí. V Pokrovsku je daleko víc lidí. Lidé nemají kam odjet. Nemají peníze na nájem v jiném městě. Takže jestli někdo bude odjíždět, pojedou na západ do Evropy, kde se budou spoléhat na podporu místních vlád. Druhá nepříjemná věc je, že se budou spoléhat na humanitární pomoc. Nebudou zvyklí pracovat a mít režim. Důležitá věc je, že tito lidé po všem tom stresu a zážitcích, budou pít (alkohol), budou dělat skandály a tam, kam přijedou, to bude působit chaos. Chceme, aby co nejvíce našich lidí zůstalo na Ukrajině a neutíkali do zahraničí.“ Dodává Oleg.
