Úryvek z knihy
„Seděl jsem v šedivém letištním autobusu z Florence a snažil se zmizet mezi ostatními cestujícími. Každá zastávka mě přibližovala k rozhodnutí, které mohlo změnit úplně všechno. Do té chvíle šlo všechno podle plánu. Jenže pak přišlo letiště. Místo plné lidí, světel a tváří, mezi nimiž mohl být kdokoliv, kdo mě pozná.
Schoval jsem se do baru s výhledem na zasněženou ranvej. Venku se pomalu stmívalo, vločky houstly a ve mně rostl strach. Objednal jsem si pivo a zkoušel utišit chaos v hlavě. Mám? Nemám?
První pivo odvahu nepřineslo. Šahám znovu do kapsy a za poslední peníze si dávám druhý. Teď už mně nezbývá ani na autobus domů. Cesta zpátky se zavírá. Ta hodina, kterou jsem tu proseděl, byla snad nejhorší, co jsem do té doby zažil. Venku se již setmělo, vločky padaly stále hustěji a uvnitř mne stále zuřil nerozhodný boj.
Pak jsem vstal."
V případě dotazů nebo zájmu o knihu mimo platformu Donio nás můžete kontaktovat na e-mailové adrese: knihapedro@gmail.com
Pedro, tulák bez hranic
Jsou lidé, jejichž život se nedá prožít na jednom místě. Takový je i příběh Petra „Pedra“ Vodrážky, pražského trampa, tuláka, emigranta a dobrodruha, který se odmítl podřídit době. Chceme vydat knihu jeho vzpomínek. Silný a autentický příběh o trampingu, totalitním režimu, emigraci, cestách, střetu naivních představ s realitou světa a tvrdé práci. O samotě, svobodě, přátelství, ztrátách a neústupnosti člověka, který nikdy neztratil vlastní směr.
Kdo je Petr „Pedro“ Vodrážka?
Pedro se narodil v Praze v roce 1947 do rodiny ilustrátora a grafika Josefa Vodrážky. Po roce 1948 jeho otec odmítl spolupracovat s komunistickým režimem, což zásadně ovlivnilo život celé rodiny.
Od mládí žil trampováním, přírodou a přátelstvím s partou kamarádů, pro které byla svoboda víc než pohodlí. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se aktivně postavil proti nastupující normalizaci. Hrozilo mu vězení a tak za dramatických okolností emigroval do Velké Británie, ukrytý v zavazadlovém prostoru letadla, bez jediné věci osobní potřeby, bez rozloučení s rodinou a kamarády, které pak dlouhých 20 let nemohl vidět.
Západ, o kterém snil jako o symbolu svobody, ho přivítal studenou realitou neznámé země, bojem o přežití a nejistotou, zda bude moci zůstat. Dva roky tvrdě pracoval, střídal dělnické profese a učil se žít v novém prostředí. Jakmile získal možnost vycestovat, vydal se na cestu Evropou, Asií a Austrálií.
Druhý domov nakonec nachází v opuštěné horské vesnici Patocco ve Friulských Alpách, kde mezi ruinami po zemětřesení buduje nový život a kde kolem něj postupně roste komunita přátel a trampů. Část života tráví i v Paříži, kde pracuje a zajišťuje obživu pro svou rodinu, která žije mezi Patoccem a Paříží.
Pedro je tramp, který nikdy nezůstal na jednom místě. Když musel, žil v Paříži, když mohl, mizel do italských Alp. Paříž byla jeho nutností. Alpy byly jeho svobodou. A mezi těmito dvěma místy vznikl celý jeho život.
Jeho příběh není jen dobrodružný cestopis. Je to příběh člověka, který neutekl proto, aby někde přežíval. Utekl proto, aby mohl žít po svém.
Pedro a já
Pedra jsem poznala v roce 2012 v jeho druhém domově ve Friulských Alpách a na to setkání si dodnes velmi živě vzpomínám. Do Patocca jsme s mým mužem tehdy dorazili pěšky po trailu Via Alta Raccolana, který vedl z Piani del Montasio přímo do vesnice. Nebyla to snadná cesta, oba jsme šli na těžko a přitom na stezce překonávali řadu přírodních překážek. Když jsme konečně zahlédli střechy patockých domů, můj muž mi řekl: „Nasbíráme nějaké dřevo a přineseme ho k domu. Pedro zastává názor, že z lesa se neodchází s prázdnou.“ A tak jsem po tom všem posledních několik set metrů ještě vláčela v obou rukách hromady větví.
Pedro je člověk, kterého jeho pověst předchází, a já na něj byla moc zvědavá. Přivítal mne s otevřeností a samozřejmostí, jako bychom byli staří známí. Večer se vyprávělo, hrálo na kytaru a zpívalo. Tehdy jsem ještě netušila, že se jednou budu podílet na vydání knihy o jeho životě. Od loňského podzimu mě jeho příběh intenzivně provází. Myslela jsem si, že znám Pedrův život. Neznala. Čím hlouběji jsem se do jeho osudu nořila, tím víc jsem vedle obdivu k tomu, co všechno Pedro prožil, začala obdivovat člověka, kterým navzdory tomu všemu zůstal.
Jsou knihy, které člověka přimějí podívat se na vlastní život trochu jinýma očima. Věřím, že právě taková je i tahle.
Proč chceme knihu vydat?
Generace lidí, kteří zažili sovětskou okupaci, emigraci i život mimo systém, postupně odchází a s ní i autentické příběhy o tom, co znamenalo žít svobodně navzdory době.
Jeho příběh může promluvit nejen k pamětníkům, ale i k mladým lidem, kteří tuto dobu znají už jen z příběhů a vyprávění.
Na co vybrané peníze použijeme?
Vybrané prostředky použijeme na:
-
redakční a jazykové úpravy knihy
-
grafické zpracování a sazbu
-
tisk knihy
-
zpracování fotografií a archivních materiálů
-
distribuci a odměny pro podporovatele
-
propagaci projektu
Jsou lidé, kteří svobodu nehledají, oni ji prostě žijí.
Děkujeme, že jste u toho.
Kdy se můžete na knihu těšit?
První výtisky začneme rozesílat v září 2026.
