V mém životě se Lukášek objevil už dávno. Je to spolužák mého syna. Lukášek je obklopen láskou své rodiny, žije pouze se svou maminkou . Měl vždycky nesmírně radostný smích, který naplňoval domov radostí. Bohužel však od svých dvou let bojuje s nekompromisním soupeřem – svalovou dystrofií.
Od svých prvních kroků, které byly pro něj výzvou, věděl Lukášek, že jeho cesta bude odlišná od ostatních dětí. Postupně, jak vyrůstal, začal pociťovat, jak jeho tělo postupně ztrácí sílu, ačkoliv jeho duch zůstával neporušený.
Maminka se snažila poskytnout mu co nejlepší život. Vždy se starala o jeho potřeby s láskou a trpělivostí. Často mu čte příběhy snaží se ho rozveselit, i když ví, že za jejich veselím se skrývá bolest.
Lukášek miluje hry. I když jeho ruce ztrácely sílu, dokázal hrát a plnit si tím své radosti. Hry jsou jakým si jeho vlastním světem, kde svalová dystrofie nemohla omezit jeho fantazii a kreativitu.
Ve svém pokoji, obklopen obrazy, snil Lukášek o světě mimo své fyzické omezení. Sleduje ptáky, jak volně létají na obloze, a představoval si, že i on může zažít tu nekonečnou svobodu.
Ačkoliv se zdá, že Lukáškovi ubývají síly, jeho duch vždycky září jako nezdolná hvězda. My všichni kolem jsme dojati jeho odhodláním a obdivujeme ho za jeho nezlomnou vůli. Každý, kdo se s ním setká, odchází obohacen o moudrost a sílu vnitřního boje.
