Památný dům Karla Klostermanna na Srní je nová Zlatá kaplička. Přispějme na ni

Představení sbírky

Karel Klostermann objevil pro Čechy – na konci 19. století stále ještě hlavně německou – Šumavu. Ve svých dobově velmi oblíbených textech ji zachytil jako plnou ponurých smrkových lesů, divokých vod a horských samot a zasadil do jejího prostředí příběhy, které si svou dramatičností a sugestivitou nezadají se Psem Baskervilským nebo Vinnetouovkami.

I když se ale po Klostermannovi jmenuje na Šumavě kde co, neexistuje do dnešního dne žádné jeho muzeum: žádné místo, kdo by bylo možné pochopit, o čem vlastně psal, proč a jak. Místo, které by nám umožnilo podívat se na Šumavu ještě jinak než jako na náš velký přírodní stadion, houbařské Eldorádo nebo kůrovcovou frontovou linii českých veřejných sporů. A přesně takové místo se pokoušíme v srdci Klostermannovy Šumavy otevřít: Dům Karla Klostermanna na Srní.

Komu pomůžeme?

Spolek Karla Klostermanna o jeho založení usiloval 25 let a až když obec Srní získala do vlastnictví zdevastovanou srnskou faru, projekt začal nabírat realistický ráz.

Oprava domu, vznik expozic a prostředí pro návštěvníky mělo být financováno z česko-německého přeshraničního fondu, bohužel však k tomu z administrativních důvodů nedošlo. Možnosti dofinancování projektu z veřejných zdrojů jsou jen velmi omezené.

V druhé polovině 19. století, v době narůstajících národnostních rozbrojů, se bojovalo i o Šumavu a Klostermann ji „vyhrál“ pro ty z nás, co dnes mluvíme česky a žijeme v Čechách. Z tohohle hlediska je vlastně fér, že se jeho „Dům“ nefinancuje z česko-německých fondů.

Spíše bychom se my, kteří jsme se Šumavu naučili milovat takovou, jakou nám ji představil Klostermann, teď měli o tenhle dům (který postavili sbírkou z vlastních prostředků farníci – většinou německého původu) postarat. Bude věnovaný tomu, kdo pro nás Šumavu našel, a bude tak dál příběh vyprávět o horách, kde pramení mýtus o české identitě.