Představení sbírky
Každý, kdo se ocitne tváří v tvář rakovině, potřebuje víc než jen léčbu.
Potřebuje systém podpory, který drží nejen tělo, ale i duši. A také místo, kde se necítí sám, a kde jeho rodina a pečující dostanou pomoc stejně jako on.
Právě proto vzniká OnkoCare. Místo, které mění pohled na onkologické onemocnění. Z pouhého boje na cestu k uzdravení, která zahrnuje i kvalitu života.
V současné době se onkologická péče zaměřuje téměř výhradně na léčbu nemoci, a často opomíjí dopady na fyzické a psychické zdraví pacienta.
Naším cílem je zmírnit příznaky léčby, posílit tělo i mysl, usnadnit zotavení a přinést lidem každodenní úlevu.
Pomozte otevřít OnkoCare – centrum podpory, které u nás chybí.
Rakovina nezasáhne jen tělo.
Mění vztahy, energii, rytmus dne, psychiku i jistoty celé rodiny.
A přesto lidé často zůstávají mezi léčbou a domovem bez místa, kde by mohli být zase sami sebou.
OnkoCare bude tímto místem.
Bezpečným prostorem, kde pacienti, jejich blízcí i pečující získají podporu, pochopení a praktickou pomoc v tom, co je každý den nejvíc trápí.
A proč OnkoCare potřebujeme?
Naše centrum chce nabídnout péči, která člověka drží mezi kontrolami a výkony.
Pomáháme lidem:
- zvládat únavu, bolest, úzkost a strach,
- obnovit hybnost, sílu a rovnováhu po náročné léčbě,
- zorientovat se v léčbě i celém systému péče,
- vrátit se postupně do práce a běžných činností,
- neztratit sebe sama, i když je život najednou nejistý.
Za každým z těchto bodů je konkrétní člověk, konkrétní rodina a skutečná úleva.
Komu pomůžeme?
Jsou chvíle, kdy se svět ztiší. Kdy se všechen hluk, starosti i radosti, smrsknou do dvou slov: „Máte rakovinu.“
Je to okamžik, kdy člověk přestává být jen tím, kým byl včera. Rodičem, partnerem, pracovitým člověkem, součástí světa. Náhle k němu přilne něco, co nechtěl a čemu nerozumí. Něco, co bolí na těle i na duši, a přesto to není vidět. Neviditelná bolest, která tiše odděluje člověka od jeho vlastního života.
Tělo poslušně čeká na zákrok. Duše se snaží nepropadnout propasti vlastních myšlenek. Léčba je dlouhá, vyčerpávající a často neúprosná. A zatímco tělo bojuje v rytmu chemoterapie a ozařování, duše zůstává často bez záchytného bodu. Chybí místo, kde se člověk může opřít. Místo, kde mu někdo pomůže znovu se nadechnout, vstát z postele, porozumět svému tělu, utišit bolest, usadit strach a najít nádech klidu.
