Krásný den všem!
V roce 2023 2. června jsem měl malou nehodu na kole a trochu jsem se odřel. Za čtyři dny mi opuchla pravá noha a bylo mi zle. Večer mě můj táta odvezl na pohotovost do Pardubic. Tlak 80 na 40, CRP přes 300, horečka. Měl jsem septický šok… Poslední, co si pamatuju, že jsem poslal k ránu mojí ženě sms, že jdu na sál. V tu dobu mi již nefungovaly ledviny, selhávaly játra a začínal kolabovat krevní oběh. Měsíc jsem byl v umělém spánku. Z toho mám v paměti jen šílené halucinace.
Po celou dobu, co jsem byl v umělém spánku, doktoři říkali mé rodině, aby se připravili na nejhorší.
V nemocnici se mi nohu snažili zachránit, ale infekce byla silná a antibiotika nezabírala. 16. června, den po mých narozeninách, bylo rozhodnuto… Noha s infekcí musí pryč, jinak bych vykrvácel! Amputace ve stehně. Potom jsem se začal lepšit, ale přišla další komplikace! 23. června mi zkolabovaly plíce, když se začaly plnit krví. 24. června jsem byl převezen na ARO FN Hradec Králové a napojen na ECMO (mimotělní podpora života). A konečně jsem se začal stabilizovat.
Asi 7. července mě probudili. Nevěděl jsem, proč jsem v FNHK a proč nemám nohu. A byl jsem tak slabý, že jsem nedokázal ani zvednout ruku. Nemohl jsem mluvit, měl jsem tracheostomii. Nemohl jsem se na nic zeptat, ani psát. Po cca týdnu mě převezli zpátky na ARO do Pardubic.
Začal jsem se dávat do kupy, nabírat sílu, učit se dýchat, cvičit motoriku, vzpomínat si, co se vlastně stalo, učit se žít bez nohy. Po zahojení pahýlu začala 14. denní rehabilitace a pak přesun do Hamzovy léčebny v Košumberku.
Obyčejná protéza mi neumožňuje tolik se věnovat a pomáhat rodině, a případně zas začít pracovat jako elektrikář. Chození a různé činnosti, jako schody, jsou dost fyzicky náročné.
Protéza Otto Bock C-LEG by mi umožnila lepší pohyb!
