První větou bych vám všem chtěla srdečně poděkovat za pomoc do zasažených jihomoravských dědin. Děkujeme, nesmírně si vaší pomoci vážíme a bez vaší náklonnosti bychom byli ztraceni.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli si o pomoc požádat. Je tady tolik lidí, kteří jsou na tom opravdu špatně, ale i přesto už jim nějaká pomocná ruka byla nabídnuta. Já o náš dům naštěstí nepřišla, je poškozený, ale s jeho opravou se nějak popereme i sami. Ovšem co mi na srdci leží, je záchrana a obnova mého kousku ráje na zemi. Nachází se u Mikulčic, je to malý sádek, který jsem si vlastnoručně, před pár lety vysadila. S veškerou láskou a péčí, kterou jsem mu dávala, mi to vracel svoji pozitivní energií. Myšlenka, že krášlím kousek své rodné hroudy a zanechám něco pro své syny, mě naplňovala štěstím. Můj vztah k přírodě je obrovský, stejně tak pokora a obdiv. Každá návštěva těchto stromů, na kterých jsem znala každý lístek, mě neuvěřitelně uklidňovala. Pěstuji stromy s respektem k přírodě, co nejvíce ekologicky to jde. Jeden letní večer to však všechno změnil. Sad stojí přímo v trase tornáda a stromy, které mi tam ještě zůstaly, jsou v žalostném stavu. První pomoc jsme v sadu provedli. Nyní je však potřeba dalších investic a spoustu další práce a nových stromů. Stroje, který zvládne sekat i poškozený terén. Jak dny od tornáda běží, zjistila jsem, že to sama bez vaší pomoci nezvládnu. V životě se věnuji pomoci lidem, kteří pomoc potřebují a věřím, že se tahle dobrá myšlenka lidem vrací.
Děkuji vám i za drobný příspěvek, který je jako kapka v moři, pro nás ovšem znamená mnoho.
