Když Míšovi zemřel otec, jeho maminka situaci neunesla, nezvládala výchovu syna a oba skončili na ulici. Jitka neváhala a vnuka si vzala k sobě, tehdy mu bylo 5 let.
Ze dne na den se ji tak změnil život, bydlela s druhem, ten se však odmítl podílet na výchově Míši. V řádu dní tak musela vyřešit bydlení pro oba. Našla místo v Azylovém domě Jonáš v České Lípě. Míša tam chodil do školky. Jitka si našla práci jako uklízečka. Azyl však nabízí ubytování pouze na rok, takže se stěhovali do Azylového domu v Liberci. Míša tam chodil do přípravné třídy a Jitka pracovala v Megaknihách, po roce se však situace zase opakovala, Následně nacházeli bydlení hlavně po ubytovnách. V roce 2022 se přestěhovali do Azylového domu v Nové Boru a pak na sociální ubytovnu v Novém Boru.
Ve městě se jim líbí. Míša chodí už do 2. třídy, prospívá s vyznamenáním a má tady kamarády. Jitce se podařilo přes zdravotní potíže najít práci na zkrácený úvazek jako manipulační dělnice. Firma se však nyní dostala do finančních problémů a Jitka byla propuštěna. Aktuálně tedy hledá novou práci.
Oba by už rádi zůstali v jednom městě, chtěli by malý levný pronajatý byt, kde by měli svůj klid a soukromí. Finanční situace však Jitce nedovoluje našetřit si potřebné prostředky na požadovanou kauci a provizi realitní kanceláři. Zkoušela podat žádost o městský byt, seznam žadatelů je však dlouhý. Pokusila se o pomoc obrátit na stát – Hmotnou nouzi, ale nepořídila, s tím, že má oslovit nadace…
Paní Jitka je z bezvýchodné situace vyčerpaná, přesto se pro Míšu snaží každodenně dělat maximum.
