Pomohli jste Julii a její rodině

Představení sbírky

Prosím o pomoc pro dvě maminky z Ukrajiny, které u nás našly útočiště před válkou a již tři roky zde bojují svou bitvu o bezpečnější život pro své tři malé děti. Bojují statečně a se ctí, ale v podmínkách, které si většina z nás jen těžko představí. Doufám v „zázrak“, který jim umožní alespoň trochu se nadechnout a získat nějaké finanční zázemí, když už o všechno ostatní přišly – o domov, rodinu i celý svůj dosavadní život. A pokud dobro opět zvítězí, třeba se jim splní i velký sen – setkat se s maminkou, která zůstala na Ukrajině.

Komu pomůžeme?

Julie a Světlana jsou sestry a maminky tří dětí. Nejmladší má pět let, nejstarší třináct. Utekly před válkou z Charkovské oblasti. Julii jsem poznala úplnou náhodou, když jsem akutně sháněla pomoc s úklidem po stěhování. Sama nevím proč, ale z několika možností mě stále něco ponoukalo napsat právě jí.

Ve smluvený den a hodinu dorazila. Tolik milá, pokorná, vděčná a s tak smutným úsměvem, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Během dvou setkání jsem poznala, jak moc potřebuje práci, a rozhodla jsem se, že k nám bude chodit pravidelně, i když jsem další pomoc už nutně nepotřebovala. Jak se postupně poznáváme, zjišťuji, kolik překážek musí taková rodina překonávat a jak těžce si vydobývají jistotu, že jejich děti jsou v relativním bezpečí.

Obě sestry pracují a k tomu uklízejí v rodinách. Chodí na kurzy češtiny, absolvují další rekvalifikace. Julie má vysokoškolský diplom a po třech letech získala „vysněnou“ práci ve svém oboru. Prozatím jako sanitářka, protože ačkoliv je zdravotnice, musí získat mnoho dalších akreditací. Navíc pracuje velmi daleko od bydliště, vstává každý den ve 4:30 a jede dvě hodiny do práce na dvanáctihodinové směny – denní i noční. Po noční směně chodí ještě uklízet.

Bydlí daleko za Prahou a i tak platí za maličký byt na vesnici více než dvacet tisíc korun. V jedné místnosti žijí v pěti lidech a sociální zařízení sdílejí s dalšími nájemníky. Bojují s češtinou – podle mě mluví krásně, ale pro lepší zaměstnání to nestačí. Nemají se kde zlepšovat, protože v dělnických profesích a pomocných pozicích pracovaly zase jen mezi Ukrajinci. Kvůli opravdu špatným bytovým podmínkám jsou navíc děti často nemocné, což pro uprchlice-samoživitelky znamená jediné – šance udržet si stabilní práci se blíží nule. Den má jen dvacet čtyři hodin a ony je všechny beze zbytku využívají pro lepší budoucnost svých dětí. Ale v podmínkách, v jakých žijí, to jde strašně těžko. Sama jim více pomoci nemohu, ale společně bychom to mohli dokázat.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Nežádám o mnoho. Vím, že pokud pro ně nezískám alespoň malou podporu, budou to muset zvládnout samy. Nikdy jsem je neslyšela si stěžovat. Zároveň si ale umím představit, jak moc by jim i malá pomoc usnadnila další integraci. Díky vaší dobrotě by se mohly přestěhovat do většího bytu blíž k zaměstnání, což je pro ně nyní naprosto klíčové.

Nové bydlení musejí bohužel hledat přes realitní kancelář, protože ukrajinské maminky samoživitelky s tolika dětmi nikdo v nájmu nechce. Hledají už dlouhé měsíce… a to něco stojí. Provize, kauce – to jsou částky, které mají v jejich skromném životě hodnotu milionů, a pokud ze svých nízkých výdělků platí všechny náklady, nikdy tolik peněz nenašetří.

Pokud vaše štědrost přesáhne mé očekávání, budou si moci z vybraných prostředků hradit nezbytné rodinné výdaje, jako jsou nájem, energie, internet, telefony, jídlo, oblečení, školní pomůcky, náklady na dopravu nebo občasné kroužky pro děti. Díky tomu si budou moci stranou ukládat peníze na nové bydlení a alespoň základní vybavení domácnosti – především dětský pokoj, aby kluci měli alespoň minimální zázemí pro studium.

Kvůli plísním v bytě trpí nejmladší chlapec těžkými respiračními nemocemi, takže pomoc s výdaji za léky je také velmi potřebná. Vaši pomoc si sestry spravedlivě rozdělí na přesnou polovinu.

A já vím ještě o jednom velkém snu Julie. Chce znovu obejmout svou maminku. Nedávno mi se slzami v očích říkala, jak moc po tom touží. Ptala jsem se, zda je šance, že se to podaří. Podívala se na mě – odhodlaná, silná a statečná – a odpověděla: „Ano, já věřím, že jednou ano.“

I na takové „obyčejné“ setkání jim chybějí peníze. Jsou tak silné, a přesto vím, že plné smutku a trápení. Před Vánoci naše děti dostaly od nich drobné dárky, krásně zabalené – z toho mála, které mají, si ještě „ukously“ pro nás. Bylo to malé gesto, ale upřímné a velmi vypovídající.

I proto vím, že za vaši pomoc budou neskonale vděčné a budou si jí navždy vážit.

Ze srdce děkuji, pokud mi se sbírkou – a především s pomocí této rodině – pomůžete! ❤️