Na svět jsem přišla o měsíc a půl dříve. Narodila jsem se s malou vystouplou kuličkou na uchu, říkali mi, že je to jen vada na kráse, ale postupem času to byl asi nějaký náznak. Byla jsem miminko s diabetickou fetopatií- měla jsem hypoglykemii a hypertrofickou kardiomyopatii.
Byla jsem ale tak moc šikovná, že jsem za pár dní šla domů a po pár měsících byla braná jako zdravá holčička.
Mým rodičům se ale po nějaké době zdálo, že špatně slyším. Byla jsem u pár lékařů na vyšetření, kde padly verdikty takové, že mám poruchu pozornosti, řečovou dysfázii a tak podobně. Rostla jsem dál. Rodičům se zdálo, že jednou slyším, podruhé zase ne. Když se mi narodil malý bráška ve 26 týdnu, měla jsem velkou radost. Ale když plakal v postýlce, neslyšela jsem ho. Maminka brášku učila slova a já se k nim vždy chtěla přidat, ale nerozuměla jsem jí. A tak jsem všem začala odezírat ze rtů.
Navštívila jsem další a další lékaře, až došli k tomu, že musím na operaci. Odstranili mi nosní mandle a voperovali speciální trubičky do uší. Trošku mi to pomohlo, ale ne dost.
Před pár dny se u paní doktorky potvrdilo, že mám oboustrannou těžkou sluchovou vadu. Rovnou nám řekli, že budu muset nosit naslouchadla a udělali mi otisky. Moje maminka je smutná, ale říká, že ví, že mi to moc pomůže a už pořádně uslyším, budu lépe mluvit a konečně budu moci jit do školky, do které se moc těším.
Maminka sama bojuje 18let s cukrovkou s komplikacemi, za pár týdnu ji čeká transplantace ledviny a slinivky. Stále jezdí po doktorech sama, s nedonošeným bráškou a teď i semnou.