Představení sbírky
Dobrý den, jsem usměvavá okatá holčička Karolínka, které budou 3 roky.
Při příchodu na svět mi doktoři nechali v bříšku u maminky déle, než bylo potřeba, a jsem po těžké porodní asfyxii. Na základě nedostatku kyslíku došlo k těžkému a nezvratnému poškození mozku, který má za následek všechny moje diagnózy.
Dětská mozková obrna všech končetin – symptomatologie spastické kvadruparézy, dyskinetické hybnosti a hypotonie trupu. Dále trpím epilepsií, oční vadou, strabismem, poruchou polykání a orální dyspraxií. Můj mentální vývoj je také opožděn.
Denně s maminkou cestujeme za lékaři, na rehabilitace a různé terapie, které mě posouvají dále a dále v mém vývoji. Cestujeme po celé ČR i mimo ni. Ať ale cestujeme kamkoli, potřebujeme s sebou kočárek, invalidní vozík, speciální židličku a další manipulační pomůcky. A na ty zase potřebuji velké auto.
Aktuálně jsme podepsali rezervační smlouvu na Toyota Proace Verso, na kterou je čekací lhůta 2 roky. Okolnosti nás donutily rezervovat velké auto. Pokud se naplní prognózy lékařů a zůstanu upoutaná na elektrický vozík, bude potřeba auto s možností instalace plošiny a bohužel elektronické vozíky jsou velmi rozměrné. Maminka je sice dobrý řidič, ale takový kolos nikdy neřídila a budou potřeba parkovací senzory, kamera a další nezbytnosti, které jsou součástí té nejlepší výbavy.
Komu pomůžeme?
Narodila jsem se 1. června 2020 symbolicky na den dětí. I když celé těhotenství probíhalo přesně tak, jak má, porod nám vše zkomplikoval. Den předtím, než maminka měla jít na vyvolání porodu, jsem se rozhodla, že už se mi v bříšku nelíbí. Jeli jsme s maminkou a tatínkem do porodnice a tam nastaly naše problémy. Kvůli špatně vedenému porodu, kdy mě pan doktor nechal v bříšku bez dostatku kyslíku moc dlouho, jsem se ocitla na hranici života a smrti. Od tohoto okamžiku začal můj BOJ.
Po narození mě doktoři museli rozdýchávat baby vakem. Ležela jsem na jednotce intenzivní a resuscitační péče a doktoři nevěděli, jestli se vůbec někdy probudím. Potravu jsem přijímala hadičkami, stejně tak jimi i čůrala. Rozhodla jsem se, že svůj boj nevzdám. Neměla jsem sací ani další novorozenecké reflexy. Doktoři zjistili, že mám nevratné postižení mozku z nedostatku kyslíku, diagnostikovali mi epilepsii a nikdo nevěděl, co se mnou bude. Po dvou týdnech jsem se naučila pít na savičku a již nepotřebovala sondu, což byla velká výhra. Díky tomu mi nemuseli zavádět PEG do bříška a já mohla jít domů za tátou. Po měsíci a 3 dnech strávených s maminkou v nemocnici jsme odcházely s nejasnou budoucností. Jediné, co nám řekli je, že neví, zda nebudu do konce života „ležák“.
Přesto všechno, co mi život do začátku přichystal, jsem usměvavá a spokojená holčička. Rodiče vyhledali nejlepší dostupnou léčbu proto, abych se dostala zpět do normálního života. Chodila jsem cvičit k paní fyzioterapeutce Vojtovu metodu. Dále docházím na ergoterapii, hipoterapii, kraniosakrální terapii, osteodynamiku a Feldenkraisovo metodu. V mém psychomotorickém vývoji mi aktuálně nejvíce pomáhají intenzivní neurorehabilitační pobyty. Celý svůj dosavadní život trávím prakticky jen cvičením a ježděním po doktorech. Je to hrozně vysilující pro mě i moje rodiče. Ale řeknu Vám, já na to mám. I přes to, jaké karty mi osud rozdal do začátku, jsem šikovná holčička, která se těší z každého svého, byť malého úspěchu. Již válím sudy a teď se učím sedět a lézt. Začínám říkat pár slov a umím dělat zvuky některých zvířátek. Podle obrázků už umím zvířátka poznat.
