Nové auto pro handicapovaného sportovce Jirku

Milí dárci,

obracím se na vás s prosbou o pomoc s financováním spolehlivého vozu, do kterého poputuje každá koruna z této sbírky. 

Jsem Jirka a jsem po těžké autonehodě na invalidním vozíku. Auto je pro mě druhotným tělem a jedinou možností samostatného pohybu. V tu nejméně vhodnou chvíli mi po osmi letech začalo definitivně vypovídat službu mé dosavadní ojeté auto a na nové nemám finance.

Děkuji každému, kdo se rozhodne pomoci a každá koruna pomůže.

Jmenuji se Jiří Marsín, je mi 37 let a pocházím z Nýdku. Před dvanácti lety se můj život v jediné vteřině otočil o 180 stupňů. V dubnu 2014 jsem měl vážnou autonehodu, při které jsem utrpěl zlomeninu krčního obratle C6 a kompletním přerušením míchy. Po náročných operacích a boji o život jsem zůstal ochrnutý od prsou dolů, přičemž ochrnutí postihlo i prsty na rukou, a trvale se pohybuji na invalidním vozíku. Z aktivního sportovce, který od dětství hrál hokej za extraligový Třinec, fotbal za rodnou vesnici a dřel v posilovně, se stal člověk závislý na pomoci druhých.

I přes těžkou životní ránu – a fakt, že mě po nehodě opustila tehdejší partnerka, se kterou mám dnes již čtrnáctiletého syna – jsem se nevzdal. Našel jsem novou životní jiskru v paralympijském sportu boccia. Tomu se věnuji už 7 let pod hlavičkou ostravského klubu HSC Moravia a díky tvrdé dřině jsem se probojoval až do širšího kádru české reprezentace. Mým snem je dostat se na paralympiádu.

Nedávno jsem navíc udělal obrovský krok k samostatnosti. Po dvanácti letech jsem se rozhodl postavit na vlastní nohy (respektive kola) a odstěhoval se do vlastního bydlení, které jsem musel kompletně bezbariérově zrekonstruovat. 

Veškeré své úspory jsem investoval do nutné přestavby bezbariérové koupelny a toalety v novém bytě. V tu nejméně vhodnou chvíli mě ale zrazuje to nejdůležitější, co pro svůj samostatný život a sport potřebuji – moje auto. Vzhledem k mým ochrnutým prstům na rukou potřebuji, aby auto mělo pár aspektů a jedním z nich je vyhřívané přední okno, protože já si v zimě okno nedokážu oškrábat. 

Po osmi letech intenzivního užívání mi auto začíná definitivně vypovídat službu a já nemám finance na pořízení nového či spolehlivého ojetého vozu.

O příspěvek na zvláštní pomůcku jsem již zažádal, ale jeho vyřízení trvá delší dobu (3–4 měsíce) a případné získané prostředky ze sbírky budou využity jako doplatek k příspěvku, případně na pořízení vhodného ojetého automobilu podle finální dostupné částky.

Peníze z této sbírky budou do poslední koruny využity na nákup spolehlivého automobilu a jeho nezbytnou úpravu, který mi umožní dál žít aktivní život.

Proč je pro mě auto tak důležité?

Pro mě auto není luxus, je to moje druhé tělo. Sám zvládám pohyb na vozíku jen po absolutní rovině, v jakémkoliv terénu či na delší vzdálenosti potřebuji asistenci nebo právě automobil.

• Cesta za synem: Auto mi pomáhá zůstat tátou na plný úvazek.

• Reprezentace a sport: Ročně najezdím v průměru 18 000 kilometrů. Dvakrát týdně dojíždím na tréninky do Ostravy, absolvuji víkendová soustředění a národní i mezinárodní turnaje po celé ČR i v zahraničí. Bez auta s bocciou a reprezentací končím.

• Nezávislost: Vzhledem k tomu, že se snažím bydlet sám s docházející externí asistencí, je pro mě auto jedinou spojnicí s lékaři, nákupy a běžným životem.

Sám tuto finanční situaci nedokážu vyřešit. Budu nesmírně vděčný za jakýkoliv příspěvek, který mě udrží v pohybu, v reprezentaci a pomůže mi neztratit těžce vydřenou samostatnost.

Mockrát děkuji za vaši pomoc a sdílení mého příběhu!