Nejtěžší etapa mého života po ztrátě partnera

Jmenuji se Jitka a je mi 39 let.

Měla jsem život kterého jsem si velmi vážila. Milujícího partnera, krásné víkendy s jeho malým synem, práci řidiče ke které mě inspiroval můj Marek, úžasného pejska který byl naším dítětem. Krásné dny, které by se mnoha lidem zdali obyčejné… byly pro mě velmi vzácné…
Vrátit se domů z práce a ve dveřích slyšet: „Ahoj lásko!“

21. 12. 24 se mi zhroutil svět. Krásná předvánoční atmosféra se proměnila v noční můru když se Markovi ve spánku zastavilo srdíčko. Dlouhý boj záchranářů který trval 38 minut byl nakonec úspěšný a Marek se vrátil. Zvládl první noc ale diagnóza lékařů byla velmi zlá. Resustitace trvala velmi dlouho a mozková kůra byla nenávratně poškozená. Měsíce, co byl Marek v nemocnici, utíkaly, ale já jsem nikdy nepřestávala věřit v zázrak. Ztrácel se mi před očima a já cítila šílenou bezmoc. Trávila jsem s ním co nejvíce času. Dne 17. 10. 25 mi můj Marek zemřel. Byl to nejtěžší den v mém životě.

Velmi mě pomáhala moje práce ale měsíc po Markově smrti jsem skončila v nemocnici s bolestí ploténky, která mě už dlouho trápila. Třetí den hospitalizace mě noha ve spodní části ochrnula. Verdikt neurochirurga zněl jasně: „operace páteře.“ Bez té nemám šanci znovu normálně chodit.

Jedna rána za druhou. Jak to zvládnu? Na nemocenské? Nezvládnu uhradit ani nájemné. Měsíc do operace, dalších několik měsíců rehabilitace a rekonvalescence…
Tentokrát to nezvládnu sama. Nechci přijít o svůj domov, nemám kam jít.

Momentálně je mi největší podporou moje maminka, která je ale 100 km daleko, jako celá moje rodina. S ortopedickou pomůckou a hůlkou zvládám lehké domácí práce, postarat se o pejska a kočky, malý nákup.

8. 1. 26 mě čeká operace ploténky, která utlačuje nervy, které plní základní funkce nohy. 6 týdnů po operaci mě čekají rehabilitace a dle lékařů potrvá přibližně 3–4 měsíce než se budu moc úplně vrátit do života.
Čeká mě nejspíš hledání nové práce, protože zásobování lékáren a řízení dodávky mě již lékaři zakázali.

Je to pro mě hrozná představa. Vždy jsem byla schopna se o vše postarat, milovala jsem svou práci. Najednou mi tělo vypoví službu a já se nedokážu postarat sama o sebe. Za pár dní to bude rok, kdy jsem naposledy slyšela ten nejkrásnější hlas, který mi zůstal ve vzpomínkách. Dne 12.12 by Marek oslavil šedesáté narozeniny. První Vánoce bez mého Marka… První Vánoce, kdy budu sama u stromečku…

Jediné, co bych si ze srdce přála, je, po operaci se postavit na nohy a jít dál, protože i když to bylo a je velmi těžké. Miluji život a musím jít dál, protože můj Marek v mém srdci žije dál. Bohužel jsme s Markem jsme nebyli manželé, nepobírám tedy vdovský důchod.

Prosím vás o podporu v této těžké době ❤️

Peníze budou použity na úhradu nájemného, základní nákup,doprava k lékaři a fyzioterapii. Měsíční částka nájemného je 21 000 Kč. Ostatní uvedené přibližně 10 000 Kč.

Každá koruna mě pomůže jít dál. Pokud by se vybrala větší částka, ráda bych ji poslala dál na sbírky Donio.