Pomohli jste mamince a jejím dcerám

Tma, dno, tunel bez světla. Přesně tak by se daly popsat pocity, které zažívá paní Kateřina. V květnu 2022 ji i s její desetiměsíční dcerou Mariankou v kočárku srazil taxikář na přechodu. Paní Kateřina zůstala uvězněna pod autem. Utrpěla zlomeninu týlních kostí, vychýlení krční páteře, pohmoždění pánve a kolen, naštíplé kosti. Měla také krvácení do mozku, otok a otřes mozku. Avšak nejhorší byla bezmoc a vnitřní hrůza, když neviděla Marianku a nebyla schopná ji pomoci. Netušila, zda Marianka žije. Jen věděla, že ji potřebuje ochránit a není toho schopná. 

Hrůza, kterou paní Kateřina se svou dcerou prožila byla jen začátkem pekla, ve kterém se ocitla. Posttraumatická stresová porucha uvěznila paní Kateřinu a její dcery ve světě, kde postupně mizela naděje. Kromě úzkostí, depresí a strachu být venku, se paní Kateřina musí vyrovnávat i s fyzickými následky po nehodě, kterými jsou bolesti a velmi časté migrény. Její malá dcerka při nehodě naštěstí neutrpěla vážné zranění, ale v únoru 2023 se u ní projevila juvenilní idiopatická artritida, která jí způsobuje velké bolesti a omezuje ji v pohybu. Navíc má Marianka kožní a potravinové alergie, je tedy nezbytné pečlivě vybírat jak její jídelníček, tak i kosmetiku a oblečení. Velkou oporou je jim 15tiletá dcera Karolína, která se snaží doma pomáhat, na brigádách vydělávat peníze a být Mariance druhou mámou. Je to však pořád slečna, která si své místo v životě hledá a tvoří. Nastoupila na vysněnou střední školu a jako ostatní spolužáci se chce bavit a zažít tak vzácné bezstarostné chvíle. A když v únoru náhle zemřel táta, jsou nuceny vyrovnat se s další ránou. Paní Kateřina a její dcery drží při sobě, snaží se nevzdávat. Ovšem temnota, ve které se nachází, je příliš velká a znemožňuje paní Kateřině zvládat finanční nároky na život a na léčbu.

„Ať už bolest fyzická nebo psychická, vyřadila mě z běžného života, vyřadila mě z role mámy pro moje dcery, 3–4 dny v týdnu při stavu migrény nejsem schopná postarat se o sebe, natož o malou Mariánku, ale musím nikdo se mě neptá jestli to zvládnu, jestli můžu ani mi nedá čas připravit se na tuto situaci.“

Taxikář, který nehodu zavinil, odmítá vinu. V době soudu byla paní Kateřina na vše sama, navíc zažívala další tragédii v rodině a skrze extrémní stres nezvládla připojit k soudnímu řízení. A tak se musí soudit o náhradu v samostatném řízení. Doposud neviděla konečné finanční vyrovnání za způsobenou škodu. Více informací zde:

Smetl na přechodu ženu s kočárkem, trest odmítá 

Paní Kateřinu jsme poznali ve chvíli, kdy se postupně celý svět začal více ponořovat do temnoty, krůček po krůčku se snažíme rozsvítit malé světýlka v tunelu. Budeme moc rádi za Vaši pomoc.

Centrum provázení FN Brno – Monika Kolková, vedoucí pracovník, Dorea Raná péče – Radka Šteflová, poradkyně Rané péče a organizace HOST Home-Start – Tereza Schardová, sociální pracovnice. 

Paní Kateřina byla vždy velmi silná a energická žena, která zvládala nejen práci, ale také péči o rodinu. Až do osudného dne si neuměla představit, jak mučivé mohou být deprese a úzkosti, jak těžké bude pečovat o nemocnou dceru a kolik bolesti bude přinášet pocit, že selhává jako matka i člověk a zároveň musí bojovat s fyzickými následky nehody. I přesto, když jsme s paní Kateřinou stále vnímáme její silnou motivaci a víru, za uzdravení duše i těla. Pomozte nám prosím s vaší pomocí rozsvítit v temnotě malé světla, které paní Kateřinu vyvedou z tunelu a pomůžou také jejím dcerám Mariance a Káji. Paní Kateřina se do této situace nedostala dobrovolně, vnímáme bezpráví a bezmoc, kterou zažívá.

Fyzické a psychické následky po sražení taxíkem měly dopad na finanční zajištění rodiny. Řidič, který zavinil nehodu, svoji vinu odmítá. Paní Kateřina od něj doposud neviděla žádné finanční vyrovnání. 

„Je únor odvolací soud, kdy viník nehody má pocit, že zákaz řízení na 30 měsíců je moc přísný a máme všichni chápat, že se chce dál živit jako taxikář. Čte se omluvný dopis, který napsal po vynesení prvního soudu. Opět slibuje jak ještě v únoru pošle 30tis jako omluvu, které nikdy neposlal. Nemám k tomu slov. Odvolání zamítnuto a řidič si podává dovolání. Mele se ve mně spousta emocí a vztek, ale já musím říct dceři zatím tu nejtěžší větu v mém životě, táta umřel. Dívám se na ní a nevím jak jí pomoc jak udělat tu bolest snesitelnější jak odpovědět na všechny ty otázky, který mi samotné letí hlavou. Proč? Jak je to možný? Proč teď? Vždyť byl mladej, zdravej, jen zase přecházel chřipku, ale embolie se neptá. A mezi tímhle chodím o holi, dcera mi dvakrát denně píchá injekce na ředění krve a čekám na výsledky, jestli jde o trombózu. Opravdu? Mám pocit, že se ztrácím v realitě. Cítím vztek, bezmoc, zoufalství jak mám bojovat jak mám být oporou, když už sama nemůžu, snažím se být silná a i když duše ve mně se trhá na kusy nemůžu brečet, nemůžu se tady zhroutit do kouta a křičet.“ dodává paní Kateřina.

Postupně se nabalující problémy a komplikace uvedly paní Kateřinu do čím dál složitější situace, která vyústila také v nutnost prodat kočárek, který teď Marianka potřebuje k přepravě, protože skrze svojí nemoc trpí bolestmi a nemůže chodit. 

Paní Kateřina by potřebovala celou situaci zpracovat a odrazit se ze dna. Ovšem postraumatická stresová porucha způsobuje těžké panické ataky, které způsobují pocit jako by umírala. Dále zhoršují možnost soustředit se a dělat běžné úkony. Paní Kateřina proto potřebuje pomoc odborníků s doprovodem mimo domov, do nemocnice nebo na úřady.  Paní Kateřina je v péči psychoterapeutky, která by mohla být efektivnější, pokud by bylo zajištěno hlídání Marianky a maminka se mohla plně soustředit na léčení svých traumat. Také poranění páteře a mozku způsobuje paní Kateřině velké bolesti a silné migrény. Byla by potřeba kvalitní léčba a rehabilitace, která je ovšem také nákladná. 

„Posttraumatická stresová porucha Vás uvěznění ve vašem těle, i běžné úkony se pro Vás stanou nemožné, nezvládnete vyjít ven, zařídit potřebné formuláře, soustředit se na úkoly, je pro vás obtíže si jen uvařit čaj. Vše si ovšem plně uvědomujete a pocit zoufalství a úzkosti se tak roztáčí v bludném kruhu.“ dodává Monika Kolková.

Na léčení ale nejsou podmínky, když je nutné zabezpečit střechu nad hlavou a další životně důležité základní potřeby. Paní Kateřina bydlí s dcerkami v pronájmu a každý měsíc je v situaci, kdy nemá jistotu, že nájem zvládne zaplatit. Vymýšlí také správné jídlo pro Marianku, která má bezlepkovou a bezlaktózovou dietu. Marianka aktuálně podstupuje chemoterapii a biologickou léčbu, které se negativně podepisují na jejím zažívání, i proto musí paní Kateřina reagovat úpravou stravy a léků. S ohledem na atopický ekzém musí zvažovat jaké plenky, ubrousky a kosmetiku mohou používat a jaké oblečení zvolit.

Je obtížné v tomto kolotoči přemýšlet o návratu do práce a vydělávání tolik potřebných financí. Nejenže to její zdravotní stav stále nedovoluje, ale zároveň i zdravotní stav Marianky vyžaduje celodenní péči a není možné ji umístit do dětské skupinky. Tím, kdo v těžkých chvílích přebíral velkou část odpovědnosti a zátěže byla starší dcera Kája. Povinnosti spojené se studiem ji již nedovolují být v řešení situace natolik aktivní, jako doposud. Doléhá na ni také frustrace z přetrvávající situace, která pro ni začíná být neúnosná. 

Největším strašákem paní Kateřiny jsou aktuálně finance. Ačkoliv se snaží svými silami o svoji rodinu postarat, finanční jistotu stále nemá. Využila dostupné možnosti podpory od státu, které se ve většině případů stále vyřizují. Veliký podíl na potížích s financemi má i fakt, že posouzení náhrady škody pojišťovnou je stále v procesu. 

„Ano máme nárok na odškodnění, když zaplatím advokáta a posudky, máme nárok na dědictví pokud z něj vůbec něco zbyde, máme nárok na důchody, péči aj. ale až naše žádosti přijdou na řadu, měsíce plynou a nám tyhle nároky stále účty neplatí, prodala jsem vše co mělo nějakou hodnotu, prodala jsem i věci ke kterým jsem měla vztah.“ dodává paní Kateřina.

„Ta bolest je nesnesitelná, zasáhne vás naprosto nepřipraveně, je to jako když vám někdo vrazí hlavu pod hladinu a vy se nemůžete nadechnout a čím víc bojujete tím větší tlak cítíte, tím větší bolest cítíte v každém kousku těla a dojde vám, že aby jste to unesli aby jste vše zvládli musíte se pod ní naučit dýchat. A to je něco s čím potřebujeme pomoct.“ děkuje paní Kateřina.

Vaše pomoc pomůže vytvořit pro paní Kateřinu a její dcery odrazový můstek, aby mohly zase žít. Pomůžete paní Kateřině se zaplacením nájmu a nákupu vyhovujícího vybavení domácnosti, které bude odpovídat zdravotním potřebám paní Kateřiny a Marianky.  Hlavní pomoc pro Mariánku je v možnostech rehabilitace, nákupu speciálních potravin, léků, doplňků a pomůcek. Psychoterapie a potřeby pro Káju. Paní Kateřina využije pomoc pro vytvoření prostoru pro psychoterapie, zajištění rehabilitační péče pro sebe a možnosti nákupu léků a doplňků, které ji pomůžou s rekonvalescencí. Psychoterapie, fyzioterapie, lázně pro Mariánku.

Každá vaše pomoc bude jedním malým světlem, kterým prosvětlíme tmu, abychom našli cestu ven.

Moc děkujeme za Vaši pomoc

Kateřina a dcery Mariana a Kája

Centrum provázení FN Brno – Monika Kolková, vedoucí pracovník, Dorea Raná péče – Radka Šteflová, poradkyně Rané péče a organizace HOST Home-Start – Tereza Schardová, sociální pracovnice, CDZ – centrum duševního zdraví

Pár slov od paní Kateřiny:

ZASTAVTE SE, zůstaňte na chvilku stát a zavřete oči. Zhluboka se nadechněte a vzpomeňte si na své nejbližší, všechny na kterých vám záleží. Představte si místa které máte rádi, na vše krásné co s nimi chcete zažít a teď luskněte prsty. Tak málo stačí a nic z toho už nikdy nemusí být. Tolik věcí bereme jako samozřejmost. A já vás za sebe, své dcery a za všechny, kteří teď bojujeme pod hladinou prosím pomozte nám na cestě z téhle zničující temnoty. Pozvěte nás na symbolický dortík a jedno kafe, protože takhle málo stačí k neskutečné pomoci těm, kteří jí zrovna teď tak moc potřebuji.