Byl to den jako každý jiný – sobota 19.listopadu 2023. Za týden jsme měli odlétat na naši vysněnou dovolenou, na kterou jsme dlouho šetřili. Ten večer, když šel Jindra spát, bylo ještě vše v pořádku. Okolo 3 hodiny ranní se vzbudil s pocitem, že necítí pravou ruku, nemůže se postavit na nohy, koutek úst mu začal klesat a jazyk těžknout. V tu chvíli se již hrálo o čas a během pár minut upadl do bezvědomí. Když ho záchranáři odváželi do nemocnice – verdikt zněl těžká mozková mrtvice…
Operace trvala skoro 3 hodiny a následně byl Jindra uveden do umělého spánku. Bohužel byla ucpána hlavní céva, která zásobuje mozek krví a některé mozkové buňky odumřely a jsou nenávratně poškozeny. Lékaři sami přesně nevěděli, jaké poškození po probuzení z umělého spánku můžeme očekávat. Očekávalo se, že Jindra bude mít velké potíže se zrakem a to tak, že by mohl být skoro slepý, dále se očekávaly závratě natolik silné, že se nebude moci ani posadit na posteli a zůstane tedy odkázaný na lůžko. Toto vše byly pouze předpoklady, jelikož moc šancí na přežití mu lékaři na samém začátku nedávali..
Jindra byl ale bojovník a probuzení z umělého spánku zvládl i bez tracheostomie a dokonce se zvládl po několika dnech postavit na nohy. Zázraky se přeci jen dějí ......
Na doporučení lékařů jsme si Jindru vzali domů do domácí péče a na jeho rekonvalescenci denně pracujeme. Teď již víme, že problém nastal v oblasti sluchu – ztráta sluchu na pravém uchu je 91,2 % a na levém uchu je 70,8 % , celková ztráta je 85,9 %.Tudíž v tuto chvíli zůstalo Jindrovi jen 15% sluchu a potřebuje zdravotní sluchadla, která zdravotní pojišťovna hradí jen z části. Fyzický stav a mobilita se zlepšily, mozek však zůstává stále ještě pozadu a potřebuje celodenní dohled. Jeho psychický stav a sebevědomí utrpělo hlavně tím, že byl vždy soběstačný a byl zvyklý spoléhat se vždy sám na sebe a v tuto chvíli je odkázaný na pomoc druhých. Navštěvujeme logopedii, čeká nás oční vyšetření, denně trénujeme paměť a kognitivní funkce, rehabilitujeme zdravotními procházkami a snažíme se o jeho návrat do běžného života.
Než byl Jindra propuštěn z nemocnice domů, řešila jsem s lékaři, jaké jsou možnosti a jak postupovat dál. Byla zde samozřejmě možnost umístění na LDN, ale lékaři doporučovali vzhledem k jeho věku, bojovnosti a snaze vrátit se zpět do života, propuštění do domácí péče, aby se jeho psychický stav zlepšil. Stála jsem před velkým rozhodnutím, musela jsem opustit práci v mateřské škole a přišli jsme tak o veškeré měsíční příjmy. Ale představa, že by se jeho zdravotní stav mohl jen trochu zlepšit, byla pro mě jasnou volbou.
Jindra pracoval jako OSVČ v oboru pokrývačství a izolatérství. Střechy byly jeho obživou, ale k těm se již bohužel do konce života nevrátí. Zažádali jsme o invalidní důchod, ale jeho vyřízení ještě nějakou dobu potrvá a částka nebude bohužel nijak vysoká.
